Indie kid

Duty of beauty

2011-08-16T09:11:00.006+02:00

Odteď jsem na DUTY OF BEAUTY !

I'm leaving.

2011-06-15T15:25:00.002+02:00

Končím. Pardón, ale nechce se mi to nějak déle rozvádět. Móda mě baví, je to rozhodně velká součást mého života, ale tohle mě už nějak přestává bavit. Ještě před měsícem jsem byla z fashion-blogování nejvíc vyvařená a myslela si, že u toho vydržím nejmíň ještě tak 10 let, ale teď moje nadšení tak nějak ochladlo. Zjišťuju, že už mě ani nebaví oblékat se nějak extra inspirativně, respektive ne asi natolik, abych to musela prezentovat. S blogováním nekončím. Přesouvám se na jiný blog, kde si chci psát zase tak trochu víc deník&fotodeník. Samozřejmě bych to mohla dělat i na tomhle blogu, ale jelikož už sem chodí trochu víc lidí, připadalo by mi to až příliš osobní, nehledě na to, že jsem tenhle blog zavedla jako módní blog. Novou adresu vám neřeknu. Myslím, že jestli si mě ale někdo bude chtít najít, nebude to vůbec těžké;)

Děkuju za neuvěřitelných 613 pravidelných čtenářů a krásný rok a půl na tomhle blogu, za vaše komentáře... Cítím se tak trochu provinile za všechnu tu vaši přízeň, kterou teď opouštím, ale je to tak. Díky za všechny lidi, které jsem díky tomuhle potkala a za možnosti, které se mi naskytly. Ale je čas posunout se zas dál, myslím:)

Mějte se!

I'm fine.

2011-06-03T18:29:00.004+02:00

Jen taková malá poznámka, trošku jsem apdejtovala můj prodejní blog, tak se kdyžtak koukněte SEM ;)

Mám ráda letní počasí, ale děsí mě oblékat se letně. Mám pocit, že mi to nesluší. A když si chci koupit něco novýho na sebe, bloumám po obchodech a vůbec nevím co. Nejradši bych chodila jen v černejch skinny jeans a kožený bundě. Vlastně ani nevím, jestli se mi líbí to, co nosím. Občas přemýšlím, jestli to moje "fashion blogování" má vůbec smysl...

Jinak se mám fajn :)

The gardener

2011-05-24T20:28:00.004+02:00

Nemám absolutně čas a navíc jsem unavená jak (s odpuštěním) prase. Když jsem si ale uvědomila, že ani v příštích dnech mít čas nebudu, rozhodla jsem se sebrat poslední síly a alespoň něco málo sem dát.

Kdyby Vás zajímalo, proč jsem tak unavená, tak je to proto, že jsem dneska vstávala v 5 ráno a jela na natáčení. A věřte mi, že 12 hodin stát okolo červeného koberce, tleskat a dělat, že vás strašně zajímá Olga Kurylenko (Bondgirl z Quantum of solace), a že si na ni strašně chcete šahnout, není až zas taková sranda.

If I was daring enough, I'd wear this hat all the time

2011-05-15T11:44:00.006+02:00

Mám toho v hlavě tolik, co bych chtěla napsat, ale bohužel mám na práci důležitější věci. Tak někdy jindy.

I've got so many things in my head that I'd like to tell you, but unfortunately I've got more important things to do right now. Well, maybe next time.

A ještě jedna věc: jak už jste asi viděli na mnoho blozích, minulý čtvrtek se konalo uvedení kosmetiky Hello kitty na český trh, na který jsem byla rovněž pozvána. Nechtělo se mi o této akci psát ale samostatný článek, a to ze dvou důvodů. Za prvé už jste takových článků viděli několik a já nemám ráda takovéto "tapetování", kdy je milion článků o jedné a té samé akci. No a za druhé, nechci ze svého blogu dělat vyloženě reklamní prostor, jak to v poslední době u některých blogů je(i když, řekněme si to narovinu, to byl hlavní záměr naší účasti). Jen pro vysvětlení, nevadí mi to; je to každého věc, jak svůj blog píše, ale já to takhle dělat nechci. Nicméně ale velmi děkuji Módní unii za pozvání a Kubovi Kopčákovi za super oranžový lak, růžovou rtěnku, ne-úplně-nositelné stíny a voňavý balzám na rty, a hlavně za příjemně strávený čas v Marionnaud v OC Nový Smíchov.

Redress your red dress

2011-05-06T20:50:00.005+02:00

Zvláštní, jak se měním. Nikdy bych neřekla, že si na sebe vezmu něco červenýho a ono ejhle, najednou na sobě mám něco červenýho!

Jako správná módní nadšenkyně jsem dnes ráno vyrazila na slevové nákupy od Elle. Zdůrazňuji slovo ráno, jelikož jsem v Palladiu stepovala před obchody už v 9:00. Původně jsem plánovala si tam rozložit stan a rozbalit vařič, aby mě nikdo nepředběhl. Haha. Nakonec jsem ale pořídila jen dvě věci. Nějak mě ty obchody už začínají trochu nudit.

Taky máte někdy den, kdy cokoliv napíšete a přečtete si to po sobě, zní to hrozně hloupě?
Já zrovna dneska.

It's curious, how I change. I would never say I would wear something red and oops, I'm wearing something red.
Do you ever have that kind of day when whatever you write and read it afterwards, it sounds really stupidly?
I do, just today.

The first of may

2011-05-01T17:11:00.004+02:00

Jsem perfekcionista. Věčně sám se sebou nespokojenej člověk. Fotky ze včerejška se mi prostě nelíbily, a tak jsem si je nechala přefotit. Teď jsem SKORO spokojená. Už zas můžu klidněji spát.

První máj jsem prožila stejně jako ten minulý, tzn. kamarádka, nic moc čaj ve Starbucks, procházka kolem řeky, kecání o všem možným. A zase Italiáno ragazzi, samozřejmě. Ty zřejmě nějak přitahujeme a máme na ně štěstí, ať jdeme kamkoliv. Škoda jen, že je neděle.

I am a perfectionist. Dissatisfied with myself all the time. I did not like the picture's from yesterday's post, so I just took (well, my friend did) them again. Now I'm ALMOST stasfied. I can already sleep calmly.

My first may, czech holiday of love, was the same as it was the last year, which means a friend of mine, Starbucks, hanging around the river and, twaddling about everything possible. And Italiano ragazzi again, of course. We probably entice them, anywhere we go.

I was in Wien

2011-04-25T18:06:00.005+02:00

Ano, byla jsem ve Vídni. Projížděli jsme přes vesnici jménem Lívanec. Navigace nám hlasila, že cesta zahrnuje přejezd na trajektu. Ve Vídni bylo moc hezky, výstava Blaue reiter v galerii Albertina docela zklamání, zato výstava Mela Ramose byla super. Město pěkný, ale nevím, takový "neútulný", ulice docela nefotogenický a tak. V zimě by to asi bylo lepší. Obchody nic moc, výběr o malilinko větší než u nás a ceny samozřejmě nižší(proč i pitomej lak na nehty v H&M stojí o 6 Kč míň než u nás? Taky jsem si hned pořídila dva, protože jsem ušetřila 12 Kč a to už se sakra vyplatí!). A dostali jsme pokutu za špatné stání.

Praha je stejně nejlepší!

Yes, I was in Wien. We drove through village called Pancake. Our car navigation announced us, that the way would comprise a ferryboat. Wien was nice, the Blaue reiter exhibition in Albertina gallery was a bit disappointing, but Mel Ramos' exhibition was great. The city was quite "uncozy", streets not very photogenic and so on. It would probably be better in winter. The shops nothing unusual, maybe a bit bigger selection than in CZ and of course the prices were a little lower (why did even a stupid nail varnish cost 6 CZK less than in the CZ? Naturally I bought two of them righ away, because I saved 12 CZK and that's already worth it!) And beyond, we were fined for wrong parking.

Prague is the best anyway!

Sunday, sunny sunday

2011-04-16T10:19:00.015+02:00

Dnešní plán zněl jasně: vstát brzo, nasnídat se, dodělat věci do školy, umýt si vlasy, naobědvat se a vyrazit na sraz blogerů. Ze srazu jsem se odpojila po akci v Lushi (už se těším, až si budu moct vyzkoušet svůj vlastnoručně upatlaný balistik; je to vážně vrchol kosmetického&výtvarného umění) a před Code:mode, který mě upřímně už moc nebere, dala přednost výstavě Zlatá šedesátá a následně Latte Macchiatu s rodiči . Myslela jsem, že nechat se fotit mou mámou bude peklo, protože budu muset obhajovat své pózování, ale nakonec to bylo fajn(ne všechny fotky jsou od maminky, ty hezčí jsou od Sofie z Praguefashion;).

V pátek jedu s rodiči na jednodenní výlet do Vídně, a výstavu do Albertiny a do města a já doufám, že se tam dostanu do pár obchodů. Doporučíte mi nějaký zajímavý obchod v centru, který bych měla navštívit?

My plan for today was following: to wake up early, have breakfast, finish my school work, wash my hair, have lunch and hit for a bloger meet-up. I broke away after visiting Lush (where I made my own balistic and I can't wait to use it; I'm telling you, it's the top of cosmetic art) and instead of going to Code:mode, which honestly I'm not already very interrested in, I gave precedence to exhibition called "Golden sixties" and to Latte macchiato afterwards with my parents. I thought, that being photographed by my mum would be hell (you don't have idea how hard it is to justify my photo posing!), but in the end it wasn't so bad(not all the pictures are taken by my mum, the nicer ones were taken by Sofia from Praguefashion;)

Prodáváám č.3

2011-04-13T14:48:00.010+02:00

Jelikož se oba dva mé výprodeje setkaly v minulosti s velkým úspěchem, je tu už třetí! Aneb zbavuju se věcí, které už nenosím, abych měla místo ve skříni a mohla si ho zaplácat novýma věcma, jupíí!
Pokud máte o něco zájem, piště prosím na indie-kid@seznam.cz

PRODÁNO
Tričko H&M, velikost XS (ale je hodně oversized, tak trochu jakoby na jedno rameno), 120 Kč + 30 Kč poštovné

PRODÁNO
Košile Tally Weijl z tohoto článku, velikost S (není tak neforemná jako na fotce), 120 Kč + 30 Kč poštovné

PRODÁNO
Růžové šaty New Yorker, velikost S, 110 Kč + 30 Kč poštovné

PRODÁNO
Retro "chlebník", 100 Kč + ?poštovné (spíš asi osobní předání)

Kabelka alá Chanel z tohoto článku, New Yorker, 200 Kč + ?poštovné (spíš asi osobní předání)

PRODÁNO
High-waisted džínové šortky, Primark, velikost M, 150 Kč + 30 poštovné

PRODÁNO
Pruhovaná sukně, New Yorker, velikost 36, 70 Kč + 30 poštovné

PRODÁNO
Černá sukně s cvočky, přivezená z Austrálie, Valley girl, velikost M, 100 Kč + 30 Kč poštovné

PRODÁNO
Modré šortky se zlatými knoflíky, New Yorker, velikost 36, 120 Kč + 30 Kč poštovné

PRODÁNO
Šátek z tohoto článku, Pull&Bear, celkem dost velký, 110 Kč + 30 Kč poštovné

takže teda indie-kid@seznam.cz kdyžtak ;)

Hanging around on friday afternoon

2011-04-08T19:19:00.011+02:00

(Pro začátek se omlouvám za trochu méně kvalitní fotky, trochu jsme to nevychytaly s tím světlem..)

Dneska jsem zase zatáhla výtvarku (no dobře, měla jsem na to omluvenku, ale "zatahla" zní líp), protože jsem musela na trénink. Zítra máme opět soutěž a musíme to ještě trochu trénovat. Po tréninku jsem se hnala domů, trošku se zkulturnila, popadla věci a jela na Václavák. Tam jsem se ve Starbucks setkala se Sofií a jejím nejlepším kamarádem, který nám při focení sloužil jako nosič zavazadel. Poflakovali jsme se po Praze, povídali si, fotili a měli jsme se prostě skvěle. Celou dobu jsme se bavili anglicky. I když umím plynně a myslím, že celkem dobře, přece jenom jsem se trochu styděla; vždycky jsem si míň jistá, když mluvím s rodilým mluvčím, což oni oba skoro jsou. Ale bylo to moc fajn.

A víte, co je smutný?

Že skoro za 2 dny je zase pondělí.

Today I ditched my arts class again (ok, I had a letter of apology, but "ditched" sounds better), because I had to go to dance training. Tomorow we have another competition and we still have to train a bit. After training I rushed home, I titivated a bit, grabbed my stuff and went to Wenceslas square, where I met Sofia and her best friend, who served to us as a luggage carrier during snapping these pictures. We went to Starbucks, we were wandering around in centre, chatting, snapped some pictures and we were simply having a good time. We were speaking english the whole time and even though I'm fluent in english, I was a bit shy though. I always get kind of nervous, when I'm speaking to a native speaker, who both of them almost are. But it was very nice though.

And do you know, what is sad?

It's monday in almost 2 days again!

Mimochodem, poznáte mě?/By the way, do you recognize me?

La petite princesse

2011-03-31T19:48:00.010+02:00

Tak jo. Je pro mě neuvěřitelně těžký to udělat, ale nemůžu jinak. Tohle je poslední outfit, který tady uvidíte. Je mi to líto, ale musím s blogem skončit.

Aprííl, haha! Oukej, to byl trapnej vtip. Nevadí.

Mám pocit, že v poslední době spíš přežívám než žiju. Sedím ve škole průměrně 8 hodin, pak se dobelhám domů a zase se začnu učit. Potom jedu na trénink a v autobuse se samozřejmě učím. A když nemám trénink, tak zas doučuju angličtinu. Večer jsem už úplně mrtvá, ale samozřejmě se musím ještě učit.

Tenhle týden jsem například strávila převážně počítáním neuvěřitelně užitečných a pro život naprosto nezbytných příkladů na chemii a připravováním se na test z matematiky, kterej jsem stejně zase zkazila. Ale ta chemie se vyplatila; díky těm asi 15647 popsaným papírům mi nakonec všechny příklady v testu vyšly. Hurá! Ale dnešek byl fajn; ve škole jen dvě hodiny, a pak divadlo-představení Le petit prince. Rozuměla jsem průměrně každému druhému slovu, což je oproti ostatním, co se tvářili jako "Nerozumim-ani-slovo.", docela fajn.

Zítra mě čeká další soutěž, tentokrát Topgal (dřívě Emco) dance life tour. Nepotkám tam někoho? :)

Ok. It is really hard for me to say this, but I can't do this anymore. This is the last outfit, you're gonna see here. I'm so sorry, but I'm done with this blog.
It's Fool's day, haha. OK, pretty lame joke. Whatever.
I'm more like overliving than living these days. I sit at school for approximately 8 hours, than I trudge home and I get down to my school work. Then I usually go to dance training, and when I don't have training, I teach english. In the evening I totally crash out, but I have to do some school stuff again.
This week I've been preparing for chemistry test, but in the end it was worth it, because I worked out all the excercises in the test. Very unusual for me.
Today I was at school for only 2 classes, and then I went to theatre to see a french performance Le petit prince. I understood every 2nd word, which is pretty good, compared to the others, who were like "I can't understand a word!"

Sunday I'm in love

2011-03-26T11:40:00.017+01:00

dress-H&M; cardigan-H&M+vintage fur; parka, shoes-New Yorker; satchel, rings-vintage

Svět je hned hezčí, když máte dvě ruce aneb sundali mi sádru, což znamená, že teď zas můžu blogovat o stošest!

Tenhle týden byl celkem náročnej: kromě toho, že jsem byla na obvodním kole olympiády z češtiny, chodila jsem na tréninky, jela na konec světa sekáčovat s Vell, jsem celý včerejšek strávila na soutěži Taneční skupina roku (což se bohužel trochu projevilo na mojí dnešní vizáži). Nakonec náš tým bohužel nepostoupil, ale alespoň se můžu radovat z postupu dalších našich dvou týmů.

No a dneska jsem byla v Gloria Jean's coffee a projít se venku se Sofií Leo z praguefashion. Když se mám setkat s někým, koho neznám, jsem trošku nervozní. Sofie byla ale strašně milá, celou dobu jsme si měly o čem povídat (hlavně já jsem pořád kecala, haha) a já jsem se cítila tak skvěle, až jsem skoro zapomněla, že je neděle a zítra zas musím do školy. Už se těším, až to zase zopakujem!

A mimochodem, na mém FB pořádám malou aukci o svou hnědou brašnu, kdyby měl někdo zájem - TADY .

Krokodýl a leopard se celkem dobře snáší

2011-03-15T19:38:00.009+01:00

Trenchcoat-F&F; Shoes-New Yorker; Scarf-C&A; Dress-H&M; Satchel-vintage

Prý tady někdo slintá po novém článku, joo??

Kašlu na 1.dubna! Jsem tu! Ješišmarja, je to šílený, ale já bych už bez toho blogování snad nemohla být! Za těch 14 dní, co jsem tu nebyla, se stalo pár věcí. Například jsem si natahla šlachy na ruce, tudíž jsem nejela na hory a zůstala v Praze. Uuff(hory bléé)! Má to ale háček-s tou pitomou sádrou se nedá skoro nic dělat! Například jezení kiwi se pro mě stalo skoro nepřekonatelnou překážkou.

Původně jsem si tenhle článek "šetřila" na neděli s úmyslem, že pak další post bude hezky za týden a už to tady snad všechno bude pravidelně jako dřív. Jenže já už to nemohla vydržet! Do té neděle si ale budete vážně muset počkat, protože nechci kazit fotky sádrou. A napsala bych toho víc, ale píšu jedním prstem a moc mi to nejde, jen co je pravda.

S lítostí Vám oznamuji, že...

2011-03-04T17:23:00.005+01:00

Ne, neumřela jsem. Ale pro Vás teď na měsíc jako kdyby. Moc mě to mrzí, ale březen mám prostě moc nabitej na to, abych se mohla věnovat blogování. Věřte mi, že mě to fakt štve, a moc! Až se to uklidní, vrátím se. To znamená, že 1. dubna mě tu máte jako na koni. Zatím páčko!

(Děkuju hrozně moc za 451 followers, i když teď si to zrovna nezasloužím. Moc si toho vážím!)

Na takovéto sobotní nakupování...

2011-02-28T15:32:00.009+01:00

parka, boty-NY; tričko-Stradivarius; taška-H&M; šála-?

Skoro se stydím ukazovat Vám tenhle tak trochu nůďo outfit, ale ne vždycky je potřeba se nějak extra vyparáďovat (jsem to ale lingvista, že) aneb jak jsme šla se sestrou koupit černý tílko a svetr a málem ji ošidili o 200 Kč! No to bych se na to podívala!

Chtěla bych se teď blogu věnovat fakt naplno, ale bohužel, ještě do konce března to budu tak trochu flákat. Zaprvé jedu 13 března na hory (blééé!) a zadruhé mám momentálně tréninky (street dance) 5x týdně, jelikož trénujeme s týmem na soutěž. To je taky důvod, proč jsem nemohla přijít na včerejší blogger meet-up, což mě setsakramentsky mrzí. A nemůžu přijít ani na ten příští, kvůli těm pitomejm horám! Arghrrrrr!

Od dubna to už snad ale rozjedu ve velkém stylu:)

Jo a musím se Vám s něčím pochlubit: v neděli večer ukazovali ve zprávách obrázky divadla, který se bude stavět v Plzni. Fasádu a vlastně celej ten koncept navrhla moje máma. No jsem na ni pyšná:)

Peříčka a krajky

2011-02-24T17:10:00.007+01:00

kabát-Tally Weijl; tílko, naušnice, brýle-H&M, boty-New Yorker, taška-vintage

Představuji Vám pár mých showroomových úlovků. V poslední době se mi docela začínají libit "visací" naušnice a přesně takový nějaký jsem chtěla. Tyhle jsou naprosto úžasný a myslím, že moje sbírka se v budoucnosti určitě rozšíří. Dál jsem si odnesla krajkové tílko, které bych si normálně v obchodě asi ani nevyzkoušela. Zaprvé bych si řekla, že to je na mě moc "odvážný"(teda ne, že bych to hodlala nosit přes podprsenku) a za druhý tílka zásadně nenosím, vlastně nenosím skoro nic, v čem mám odhalený ruce. Jenže když jsem se tak rozhlížela po showroomovém skladu, tak nějak tam na mě koukalo a já si řekla, že si ho vemu a uvidíme. Taky jsem dobře udělala. No a brýle alá moucha ze 70. let jsou prostě super. Akorát by to chtělo víc takovýhle slunečných dní.

Uhh, jsem ráda, že tenhle týden je už za mnou; druhé pololetí jsem ve škole nezačla zrovna dvakrát dobře. Momentálně se cítím tak trochu "vyždímaná". I když odpoledne u Vltavy mi celkem spravilo náladu. A i když bylo asi -2°C, nebyla mi ani zima. Zázrak!

A mimochodem, rozhodla jsem se vrátit se k velkým fotkám+focení na zase trochu rozmanitějších místech. Nechci Vás totiž nudit. Tak snad to oceníte :)

Tak už i já

2011-02-22T18:43:00.011+01:00

Už nemusím slintat nad vašimi provokativními články. Už Vás nemusím potichu proklínat a nadávat Vám, ani brečet večer pod peřinou, že svět je nespravedlivej.
Minulý pátek mi přišel meil od jedné z "showroomových" Káť oznamující mi, že by mě rády pozvaly. Myslím, že mou reakci nejlépe popíšu, když řeknu, že jsem začla řádit tak, že moje sestra přede mnou začala se slovy "Já se tě bojim!" pomalu couvat do škříně.
Do showroomu jsem byla "objednaná" na dnešek, 13:15. Po tom, co jsem prošla železnými dveřmi (které jsou tak těžké, že jsem je otvírala asi 5 minut), oznámila paní na recepci moje jméno, zazvonila na zvonek a došla do prvního patra, jsem byla přivítána dvěma milými slečnami. Trochu jsem se styděla a byla jsem nervozní, ale rozhodně nebylo čeho se bát.

Byla jsem pohoštěna čajem a mini-dortíčkem (a i když sladký nejím, nechtěla jsem urazit a šla jsem do něj!), a při tom si popovídala s oběma Káťami, načež jsem je zavalila svými otázkami, protože jsem strašně zvědavá.
Potom jsem byla vypuštěna do dvou místností plných samých skvostných kousků a bylo mi řečeno, ať se porozhlédnu, co by se mi líbilo. Byl to úžasnej pocit-procházela jsem okolo regálů a vybírala si, co jsem chtěla. Když jsem si nasyslila pár úlovků, šla jsem si je vyzkoušet do skladu. Sklad mě snad uchvátil ze všeho nejvíc; představte si něco jako takovoutu filmovou šatnu se spoustou oblečení, bot, tašek a doplňků. Vyzkoušela jsem si pár věcí a došla k závěru, že většina z toho na mě nevypadá moc dobře, a tak jsem vyrazila na obchůzku číslo 2. Pak dorazila Dania, která si sice nepamatovala, že se známe ze srazu, ale nevadí :D

Asi po asi hodince dalšího obhlížení, zkoušení a kecání s Daniou, jsem odcházela s taškou nových úlovků. Snažila jsem se to tam moc nevyplenit, ale když já jsem ale strašnej hamoun a chamtivec! Holky ale tvrdily, že to je v pohodě, že si klidně můžu vzít, co chci. Ráj!

Ještě jednou strašně moc moc (to moc ještě asi tak 159734krát) děkuji za pozvání a doufám, že jsme se neviděly naposledy!

Inteligence sama

2011-02-15T21:49:00.010+01:00

Trenčkot-F&F, Šaty-New Yorker, Boty-Tally Weijl, Taška-tu už nekoupíte:)

V úterý večer jsem si lehla k televizi, že se půjdu koukat na Big bang theory na Prima Cool. I když už byl čas, kdy to mělo začít, pořád tam ještě byl nějakej jinej pořad, a tak jsem přepínala a hledala něco jinýho. Najela jsem na Primu, kde zrovna dávali Nikdo není dokonalý! s opravdu exkluzivními hosty Petrou&Jiřím Paroubkovými. Víc, než exkluzivní výběr hostů mě ale zaujalo něco jiného, a to anketa na ulici. Ptali se na otázku "Kde leží Vatikán?" A představte si, že asi z těch 12 lidí, kterých se ptali, to věděli tak 4.

Nepřijde Vám smutný, že takovouhle základní věc, naprosto obecnou znalost, kterou by snad měl vědět každý, kdo má nějaký všeobecný přehled, tolik lidí neví? Mně teda neuvěřitelně. A nejhorší je, že když někdo odpověděl "Jerusalém" nebo "Varšava", pustili na to ten trapnej nahranej smích. Moc vtipný mi to teda nepřipadá. A nejde jen o tuhle věc. Je to hrozný, jak jsou někteří lidi hloupí. Můžete si myslet, že se zabývám kravinama a řešim hlouposti, ale podle mě to je fakt tragický. Celkově nehledě na výběr hostů. To by jeden blil, fakt.

Aspoň, že jsem si pak spravila náladu BBT.

"Hygieničtější by bylo, kdyby tam stál šimpanz s morem a okýchal mi ruce do sucha."

Bejt sám sebou často znamená bejt sám

2011-02-14T15:29:00.007+01:00

Chtěla bych mít dlouhý hubený nohy. Chtěla bych, aby vypadaly dobře i bílý jak tvaroh, protože se nerada opaluju. Chtěla bych, aby když se ráno probudím, venku svítilo sluníčko. Chtěla bych dostat v pátek z písemky z matiky jedničku. Chtěla bych mít nějakej avantgardní a kůl účes. Chtěla bych doživotní zásobu jablkama zdarma. Chtěla bych, aby Vladimir518 vydal novou desku. Chtěla bych letní prázdniny. Chtěla bych umět skvěle francouzsky. Chtěla bych kočku. Chtěla bych zase v něčem hrát. Chtěla bych umět být neviditelná.

Houby. Nic z toho se mi asi v nejbližší době nevyplní. Je zas trapný pondělí a mně skončily prázdniny. Užijte si asi nejnenáviděnější ze všech svátků. Chudák Valentýn, takovej hodnej člověk to byl a jeho svátek dneska skoro všichni tak nesnášej. Haha.

Mimochodem, všimněte si mé vytříbené taneční choreografie na té animaci. Celkem dlouho jsem to trénovala.

Banánmalinyrybíz

2011-02-11T10:40:00.006+01:00

Středa odpoledne.

Tenhle tejden byl fakt divnej. Fakt že jo. Takovej nijakej. Upřímně řečeno, pěkně jsem ho proflákala. Jsem hrozná. Ale zase jsem viděla pár zajímavejch filmů a všechny doporučuju: Děcka jsou v pohodě, Černá labuť, Single man, Donnie Darko a kousek Imaginárních lásek ve francouzštině, tzn. rozumím každý desátý slovo. Super.

Dneska jsou moje schopnosti na psaní dlouhejch a hlubokomyslnejch článků nějak mimo, tak mě omluvte.

Totofouká

2011-02-08T18:05:00.005+01:00

Vstala jsem v 8:30, zacvičila si, dala si ovesnou kaši a dva knekebroty, dodělala dvě tašky, koukla se na Donnie Darko, uvařila oběd, udělala si kiwi&banánovou smoothie a šla jsem se projít do centra a do knihovny. A teď si dám paellu a asi se kouknu na Na dotek případně se vrhnu na knížky z knihovny (už mám rozečtenou jednu od Nicka Hornbyho a připadá mi, že má hrozně podobnej styl psaní jako já...)
No prostě né-zrovna-vzrušující prázdninovej den.

Ach jo, chci letní prázdniny! Tyhle jsou na nic. Člověk se ani skoro nestihne rozkoukat a najet na "prázdninovej" systém, a už zas bude škola. Měla bych rychle začít dělat něco strašně zajímavýho a vzrušujícího, už mám jen 3 dny + víkend.

Smíchov, Strossmayerák, únorová noc.

2011-02-06T20:53:00.006+01:00

V pátek mi začaly prázdniny a nic extra jsem nedělala. Zato v sobotu večer jsem vyrazila na akci, na kterou měl namířeno snad každý, co se alespoň trochu zajímá o módu-bleší trh v Meet factory. S kamarádkou D. jsme měly dohodnuto, že se tam snad někde najdeme, prošmejdíme to tam a až nás to přestane bavit, přesuneme se do Kina Oko, kde slavila narozeniny naše nejoblíbenější:) lektorka z filmového tábora Linda.

V Meet factory jsem byla vlastně poprvý. Sice jsem věděla, kde to je, ale nebylo mi úplně jasný, jak přesně se tam dostanu. Řekla jsem si ale, že se budu prostě držet stylových lidí a ti mě tam dovedou. Už na Andělu se dalo na první pohled poznat, kdo do MF míří, a tak jsem toho trochu využila. Když jsem se dobelhala na místo určení(obcházela jsem jak debil koleje asi 2 km), bylo už tam pěkně narváno; mezi prodejními stolečky se pomalu nedalo protlačit. Hned za vchodem jsem narazila na pár známých blogových tváří. Řeknu Vám, že tolik stylových a zajímavých lidí jsem pohromadě už dlouho neviděla. Měla jsem pocit, že se svým trapným rádoby fešn-blogískem se můžu rovnou zahrabat...
Snažila jsem se trochu tlačit mezi všemi těmi stylaři a okukovat, co kdo prodává, ale bylo to dost těžký. Myslím, že to ten večer byl v celý Praze nejmenší prostor s největším počtem lidí na něm. Po chvíli jsem narazila na D. a její kamarádky, mezi nimiž byla mimochodem i ségra Adély z heels-in-Prague (zadávám úkol:najděte ji na fotkách!).
Celý prostor jsem obešly asi 5x, což nám při tý tlačenici zabralo asi 2 hodiny. Nakonec jsem ulovila jen černý boty za 30 Kč, co nejsou nic moc (ale určitě se na něco budou hodit) a naušnice s miminkama, co jsme koupily s D. pro Lindu k narozeninám. Odcházely jsme asi v 7 večer a vyrazily směr Bio Oko. Na Andělu jsme ještě koupily k miminkám balíček makaronků u Paula a potkaly na zastávce zpěváka z Airfare-tvářil se pěkně namyšleně.

Když jsme dorazily do Oka (kde se mimochodem na baru asi za půl hodinky objevila Anit z fashionbook s psíkem), dostaly jsme havajskej věnec, abychom patřily mezi další členy oslavy, předaly dary a šly se nadlábnout. Vynalezla jsem nejlepší jídlo světa; kus-kus se zeleninou+mrkvový salát+tzatziky+guacamole+olivy→zamícháte do nechutně vypadající hmoty=třikrát si přidáte. A taky jsem snad poprvý v životě pila (jako regulérně pila) víno. Ale byl to střik. Jsem hodná holka.

Součástí oslavy bylo to, že kdo měl havajský věnec, mohl se zúčastnit zadarmo projekce Děcka jsou v pohodě. Proroctví "Jestli-se-chceš-poblejt-jdi-na-tenhle-film" se nevyplnilo; sice jsem to neviděla celý, jelikož jsem musela domů, ale půlka vypadala slibně. Dokoukala jsem do dneska ráno. Dávám 3 a půl hvězdičky z pěti.

No a dneska ráno jsem teda dokoukala Děcka jsou v pohodě a vyrazila na casting na hlavní role do seriálu Vyprávěj. Překvapivě jsem ani nebyla moc nervozní; myslím, že jsem pro to udělala, co jsem mohla-se svým hereckým výkonem jsem spokojená. Tak uvidíme.

A ještě něco na závěr: Tlačím se takhle davem v MF a najednou na mě nějaká slečna vybafne: "Tebe já znám! Ty máš blog, je úplně úžasnej!" Vykoktala jsem ze sebe něco jako "Děkuju" a přihlouple se usmívala. Už po druhé za posledních 8 dní. Jojoo, jsem selebrita!

Pstruh s bramborovou kaší

2011-02-04T17:48:00.003+01:00

Události a komentáře uplynulého týdne:

Byla jsem v Národním na Naši furianti a musím říct, že nečekaně to bylo asi nejlepší představení, co jsem za dlouhou dobu viděla. Lámala jsem se smíchy tak, že jsem málem přepadla přes to super-nízký zábradlíčko na druhém balkoně. Ale ze všeho nejvtipnější byl asi 80 centimetrovej 80 letej dědeček, co seděl v první řadě. Když se nakonec tleskalo hercům, vždycky si stoupnul, popošel k jevišti, na který sotva došáhl a tleskal o stošest. A ještě vtipnější bylo ho pak pozorovat, jak ve svém šedém obleku a teniskách "běží" na tramvaj. Co už bylo míň vtipný, byla fronta na WC. Kdo sakra vymyslel, že v Národním divadle bude jeden záchod na každý patro?!

Co se týče oblečení, mám nějakou krizi. Chci si něco koupit, ale v obchodech mě nic moc nebere, čím víc peněz mám, tím hůř se mi utrácí (dneska na mě máma začla skoro kříčet, když jsem řekla, že se mi nechce dát 270 Kč za parku: "Ty bys taky chtěla všechno za pět korun!") a navíc se sama sobě v ničem nelíbím. Ale nebuďme povrchní, jsou horší věci; třeba to, že v Národním je na každý patro jenom jeden záchod.

Moje vysvědčení bylo nejlepší za celou dobu, co jsem na gymplu. A třetí nejlepší ve třídě. Jó, jsem prostě geniální.

Doučuju mojí babičku anglicky. A musím na ní mluvit ssstttrraaaššnněě pppooommaalluu, což mi moc nejde, ale baví mě to. Včera jsme dělaly frázová slovesa a příště máme na rozvrhu předpřítomný čas. Mé skryté učitelské schopnosti se pomalu probouzí!

Jo a název článku...to máme dneska k večeři. Pardón, nic lepšího mě nenapadlo.

Prodááávám č.2

2011-02-01T16:40:00.007+01:00

Kabát Clockhouse, velikost M, 250 Kč (nevím, jak bych ho posílala poštou, takže nejspíš jen osobní předání v Praze..)

A samozřejmě ještě moje slavný tašky jsou stále k dispozici:

Tyhle za 120 Kč + 30 Kč poštovný

A s knírem (není to namalovaný barvou, ale našitý z kožešiny) za 140 Kč + 20 Kč poštovný

Bylo toho tady mnohem víc, ale vrhli jste se na mě jak supi a je to pryč :))

Výprodej mé skříně číslo 2 byl celkem žádaný, a tak ho tu máte. Nejsou to sice nějaké extra kousky, ale třeba se někomu zalíbí.
V případě, že jste z Prahy se můžem domluvit na osobním předání.
Pokud o něco máte zájem, kontaktujte mě prosím na meil indie-kid@seznam.cz

Co dům dal

2011-01-28T13:02:00.007+01:00

Na tento look budete potřebovat:

-neumyté vlasy
-5 let starou bundu, které už jste nedávali žádné naděje na vyvenčení
-zmuchlané a oprané tričko za 79 Kč
-starou bílou šálu, kterou si obarvíte na šedo
-legíny z Austrálie, kterou jsou sice XS, ale asi o 50 cm delší než vaše nohy
-obří tašku, do které se dá pomalu narvat i zahradní gril, stůl a 4 židle
-hezké, ale trochu papírové boty
-cardigan, který jste si nevíte-proč koupili o 8 velikostí větší, než je ta vaše

Všechno to na sebe naházíte a budete celkem mile překvapeni, protože to bude vypadat líp, než jste si mysleli.

Mějte se hezky a užijte si víkend!

P.S. Zdravím dvě slečny, co mě pozdravily v knihovně s tím, že sledují můj blog. Asi jsem musela působit jako úplnej retard, ale byla jsem hrozně zaskočená. Moc mě to potěšilo!

How we met Rachel

2011-01-25T17:01:00.007+01:00

Upřímně řečeno, k tomuhle srazu jsem byla zezačátku mírně skeptická. Moc jsem se tam těšila, to jo, ale přece jenom jsem měla pocit, že rady, které se na srazu budou předávat, asi nebudou moc pro mě. Je pravda, že co se týče mého blogu, asi mi Racheliny rady nijak nepomohly, protože můj blog má prostě trochu jiný koncept, ale to vůbec nevadilo. A jak to probíhalo?

Do Starbucks jsem dorazila ještě s Crazy Pig, Vell a Nanny, které jsem potkala na Malostranský, asi v 18:50. Přivítaly se s Rachel, objednaly jsme si (já vanilkovej rooibos; nic moc, uděluji 3 hvězdičky z 5) a sešly dolů. Tam už kolem stolečků s nápisy "Rezervace" seděli Alice, Eva, Olga, Vítězslav, Abny, Rhubarb, Kristýna a ještě pár lidí. Bylo to hrozně zvláštní, vidět je všechny takhle pohromadě a vidět, že jsou všichni fakt skuteční! Potom ještě postupně dorazilo pár lidí, jako Lucy s Niki, Nga a Dania. Všichni jsme dostali InStyle, Rachel nás ještě jednou všechny přivítala a začali jsme mluvit o prvním tématu večera, a to tipy a triky na to, jak zvýšit popularitu blogu&přilákat návštěvníky. Upřímně řečeno, tahle část pro mě moc nebyla. Tím nemyslím, že nechci, aby můj blog nebyl populární a aby měl víc followers, ale prostě...nebylo to asi pro mě.

Druhá část byla o Fashion Weeku, respektive jak probíhá, jak to tam vypadá, jak se tam dostat, kde najít fotky z něj apod. To už bylo pro mě trochu zajímavější. Officiálně jsme debatu skončili v půl 9, zatleskali Rachel a utvořili skupinky, po kterých jsme si začali povídat. Dokonce dorazila i slečna z Radia Wave, která s pár lidmi dělala rozhovor. Nejdýl jsem tam vydržela já, Lucy, Niki, Dania a Magda; ostatní se postupně vypařili, prý na "after party" do hospody. Ještě chvíli jsme tam zůstaly, a pak už STB zavírali, a tak jsme se pomalu sebraly a šly i s Rachel na tramvaj. Rozloučily jsme se na Malostranský (pusinky na tvář od Rachel) a šly s holkama na metro.

Domů jsem jela s Niki a Lucy, a jelikož vystupujeme na stejný zastávce, probraly jsme ještě pár zajímavých věcí, jako vtipný otázky na Formspring ("Jak doma řešíte pánské návštěvy?") a taky můj "tajný" projekt, který hodlám rozjet někdy začátkem února, tzn., že by mohl být začátkem března venku.

Rozhodně to nebyla ztráta času. A i kdyby, alespoň jsem dostala InStyle zadarmo, že jo..Poznala jsem pár nových lidí, viděla staré známé tváře, zažila novou zkušenost, no prostě výbornej začátek do nového týdne!

By the way; na všech fotkách ze srazu, co jsem viděla (asi 3..), mám divný vlasy, připadám si hnusná, tlustá a vypadám jak 7 letý dítě. Super.

Koupit si kabát, to je velký rozhodnutí..skoro jako vdát se!

2011-01-19T22:32:00.009+01:00

Jak se Vám líbí moje dnešní "šáša Krusty+pudl" vlasy?

Chtěla bych Vám moc poděkovat za pozitivní ohlasy na tašky(článek pod tímhle). Stále jsou ještě k dispozici (kromě tý s mašlí; ta už je zadaná a znova ji dělat nebudu), takže klidně piště(indiekidfashion@email.cz). A dělám i "na objednávku", pokud si nevymyslíte nic extra složitýho:)

Hmm, co bych Vám tak pověděla..je toho celkem dost, ale když bych to všechno dala dohromady, seděli byste u toho ještě 2 týdny. Jo, tak je to vždycky, když dlouho něco nenapíšu. Tak aspoň pár věcí ve zkratce:
vyhrála jsem češtinářskou olympiádu v celý naší škole (nechápu..); zítra jdu slavit kamarádčiny 17. narozeniny-tak strašně to letí!; v pondělí se účastním fashion blogger meetingu s R. Kanarowski z InStyle a MOC se těším; v úterý se účastním nějakýho "Europian youth parliament day" věci-už se bojim; staly se mi další 2 trapasy s tím samým člověkem-tentokrát jsem nespadla já, ale moje kosmetická taštička a do třetice všeho dobrého mi spadl na zem nůž (z jídelny..); snažím se pracovat na přípravě toho projektu, o kterém jsem minule tak mlžila, ale jde mi to pomalu-ale já už to tak strašně chci realizovat!;konečně jsem si koupila pásek, ale je mi úplně k ničemu, protože má asi 3 metry;a spousty dalších informací, bez kterých by váš život už neměl smysl.

Indiekidfashion

2011-01-14T16:40:00.007+01:00

Ano, dámy a pánové, je to tady!
Doufám, že se Vám to bude líbit...časem tam toho snad najdete trochu víc...uvidíme..

sledujte http://indiekidfashion.blogspot.com/
a případně mě kontaktujte na indiekidfashion@email.cz

A do budoucna toho plánuju víc, takže stay tuned!;)

Všechny tašky jsou ručně šité, obrázky malované barvou na textil (v případě tašky s knírem je obrázek našitý, což je poněkud těžší na výrobu→tahle taška je proto dražší.) Rozměry jsou asi 36x34 cm.

Cena tašek s veverkou, jelenem, vlaštovkami a liškou - 120 + 30 Kč poštovné
Cena tašky s knírem - 140 Kč + 30 poštovné
Pokud jste z Prahy, je možné osobní předání

kontaktujte mě na indiekidfashion@email.cz

Black is the new...black.

2011-01-11T18:31:00.002+01:00

Omlouvám se za trochu nůďo outift a depkoidní fotky, ale mně se docela líbily :)

Nechci to zakřiknout, ale myslím, že moje novoroční přání "ať je tenhle rok lepší než rok 2010" zatím vychází. Snažim se přemýšlet pozitivně a na všem hledat světlou stránku věci (zkuste si každej den vymyslet alespoň 3 věci, který byly v ten den dobrý; ze začátku se to může zdát těžký, ale když se rozjedete, najdete toho spoustu;), stále jím zdravě, denně cvičím a dodržuju svoje pravidlo "alespoň 3 l vody denně." No, musím se pochválit!

Navíc mám poměrně "plodné" období - ve škole se mi celkem daří a jsem nějak podezřele kreativní. Mám teď v plánu několik věcí, hlavně dva takové projekty. Ten první už je v procesu tvoření a myslím, že do týdne by měl být na světě. A nechci si fandit, ale myslím, že by se Vám to mohlo docela líbit. No a ta druhá věc je zatím tak na 15% ze 100%, tzn. proces plánování. Jsem z toho ale maximálně nadšená, a i když to vypadá nezrealizovatelně, docela složitě a vůbec komplikovaně, rozhodně do toho půjdu. Chci něco dokázat, a když budu jen sedět na zadku a nic nedělat, příležitosti ke mně samotný nepřijdou. A jak si u tý první věci nechci fandit, že by se Vám to líbilo, tak u týhle věci si dovoluji říct, že si fandit nemusím, protože tohle by se Vám rozhodně líbilo!
Pardon, že tak mlžím, ale nechci nic říkat, než bude všechno jistý a připravený. Tak uvidíme :)

Mějte se!

Until the ice begins to thaw

2011-01-06T18:43:00.007+01:00

Kolikrát už jste se za tuhle zimu rozplácli na ledu? Já zatím dvakrát, a to včera večer a dneska odpoledne. Včera večer mě nikdo neviděl, zatímco dneska to byla celkem zábavná historka. Vylezu ze školy, jdu na klavír. Přede mnou jdou kluci ze třeťáku, a protože spěchám, chci je obejít. Když je obcházím, ujede mi to (blbý Ugg boots!) a jsem na zemi. "Doprdele!", začnu se nahlas vztekat. (No ale pochopte, že když vedle vás někdo do telefonu řiká: "No ale víš, že sem s ní šu*al?", je to zajímavější než to, co máte pod nohama. A hlavně, když to říká váš bývalý ehm...řekněme objekt zájmu :D "Dobrý? Seš pohodě?" povídá mi. "Jo, dobrý, všechno OK" odpovídám. "Ono to klouže noo, musíš dávat pozor," říká další z nich. Začnu si oprašovat kabát na zadku. "Ještě tam něco máš," říká mi ten samej. Koukám si na zadek a oprašuju kabát, co nejvíc to jde. "Chceš pomoct?" povídá. Otočím se na ně a zasměju se jeho džouku. "Né, už tam nic nemáš," povídá. A pak dodá "Jenom naše oči." Haha. Už se neotáčím, ale směju se. A jak se od nich vzdaluju, zaslechnu něco jako "Ale je docela dobrá, ne..." A to je konec mé rádoby zábavné storky.

A jak jste vy přežili první týden roku 2011(pátek nepočítám, protože pátek=malá sobota)? Já se mám zatím celkem dobře. Nic jsem nijak výrazně nezkazila, všechno je ok. Vlastně jo! Včera jsem si při laborkách z biologie sedla na židli, na kterou nějakej naprostej ***** předmnou nalepil žvejkačku a zničil mi můj hodobóžovej jelení svetr. Teda nezničil, snad to půjde dolů, ale stejně. Střílet tyhle lidi.

Jo a mám několik nápadů, které by se Vám (vzhledem ke komentářům k mé jelínkové tašce) mohly celkem líbit, takže stay tuned!

Jelínek

2011-01-04T19:21:00.002+01:00

Jelínková taška je DIY:)
Věděla jsem, že ty bílý punčocháče asi nebudou to pravý ořechový a měla jsem pravdu. Nu což.

Jak jste začli nový rok? U mě to celkem jde. Stejně by se měl ale leden a únor zrušit.
Pamatujete si na výprodej mé skříně, který jsem před asi dvěma měsíci dělala? Mám udělat další? Sice už by byl trochu slabší; to nejlepší už je pryč, ale stejně bych mohla.
Jo a ještě jedna naprosto nesouvisející věc, doplňující tenhle naprosto spolu-nesouvisející text - doporučte mi nějaký dobrý knížky! Jen abych Vám přiblížila můj vkus; můj nejoblíbenější spisovatel je Haruki Murakami, takže všechno od něj. Další mé oblíbené jsou Mistr a Markétka, Hlava 22 a všechno od Monty Python. Mám pocit, že teď vůbec nečtu...Máte pro mě nějaké tipy? :)

The last day of the last year

2011-01-01T10:36:00.004+01:00

Silvestra jsem strávila s kamarádkama. Dokonce jsem si kvůli tomu koupila "párty" outfit, a to průhlednou košili, o který mám ale pocit, že mi moc nesluší.
Jedly jsme (dokonce i já jsem jedla sladkosti a to celkem dost. Taky jsem měla celej večer na talíři "Koukejte, Terka jí sladký! Vyfoťte to někdo!"), pily jsme (až na mě; prostě mi to nechutná), blbly jsme, byly venku, vzpomínaly na důležitý události minulýho roku, koukaly na (K)lamače srdcí a Mlčení šunek, zpívaly a já už nevim, co jsme vlastně ještě dělaly.
Půlnoc jsme oslavily na dětským hřišti a byla mi taková zima, že moje ruce už měly zpomalený funkce a nebyla jsem skoro schopná mluvit. Spát jsem šla ve 4, a když jsem se ráno probudila, už tam nebyl nikdo kromě hostitelky a mě. Všichni totiž odešli v 6ráno domů, jít se domů vyspat.
A nějaký předsevzetí? Nevím. Prostě ať je tenhle rok lepší než ten minulej!

She might have been racist, she put a bag on my head

2010-12-30T20:29:00.006+01:00

Snažim se užívat si prázdniny, ale vidina návratu do školy mě upřímně dost děsí. Ale vyhlídky na Silvestra to trošku vyrovnávají...Tentokrát to bude velký!
Včera mi ještě náladu zlepšilo pár dárků, co přišly z Austrálie. Všechno skvělý - dotted tights, tričko s Audrey + můj nejoblíbenější australskej časopis Dolly. Great!

Dneska jsem pekla cupcakes právě na Silvestra a byla s kamarádkama po obchodech a na kafi. Sedíme takhle v McCafé, za náma sedí partička čtyř Italiáno ragazzi. Napřed nás nevinně poprosili, abychom je vyfotily. Tak jsem je vyfotila. Asi za 10 minut se nás dost špatnou angličtinou, zeptali: "What do you do tonight?" T. jim odpověděla "Nothing special." Pak se o něčem radili italsky a nakonec z nich vypadlo: "Would you came (ano, opravdu řekli came) with us tonight out?" Odpověděla jsem jim "No, thank you." Pak se o nás zřejmě bavili italsky (i když italsky neumíme, to bylo prostě vyloženě cítit) a nenápadně si nás fotili (stylem "vyfotím-si-tebe-ale-až-to-zmačknu-tak-nenápadně-uhni-mimo")Možná jsme ale s nima mohly jít. Sice nevím, kde bych se probudila zítra ráno, ale byla by sranda. (dělám si srandu...Italové se mi nelíbí..)

Tak a teď jdu dělat sushi na zítra. A určitě nikomu nebude chutnat, a nakonec si to budu moct sníst sama, což mi vůbec nevadí. A taky si asi zase ostříhám ofinu, protože mám opět "Justin Bieber syndrom"(tzn musim házet hlavou dozadu, abych něco viděla). Zvláštní je, že ofina se na mně všem líbí, jen mně ne. Ale dám na ostatní...

Český Krumlov

2010-12-28T20:33:00.004+01:00

Jelikož jsme náš výlet do Benátek nakonec odložili na jaro, vymysleli rodiče aspoň takovou malou náhradu, a to výlet do Českého Krumlova. Když mám vytahnout paty z Prahy, jsem celá nesvá; vůbec nikam se mi nechtělo. Ale nakonec to bylo fajn, až na tu zimu. Prohlídli jsme si zámek, sedli si do kavárny (já vanilkovej rooibos, rodiče espresso a moje nenažraná sestra lívance s borůvkama), a pak se zase vydali vstříc kruté zimě prohlídnout si město. Na cestě zpátky jsme se stavili v restauraci U Štěpána, kterou jsme s rodičema viděli v Ano, šéfe! a můj táta tam prostě nutně musel jet. Je to sice v největší díře světa, ale měli tam pěkně narváno - stůl jsme si museli rezervovat. Nedivím se; bylo to naprosto vynikající!

Translation:
Because we cancelled our trip to Venice, we wanted to make at least a little compensation. We visited very nice city in the south of Czech, Český Krumlov.
And I'm to lazy to write the rest, bcs I think that no foreigner reads this anyway...If so, let me know please, so I know, I don't write these translations unecessarilly..

She's got everything he wants, she's got everything he needs

2010-12-26T19:28:00.003+01:00

Ach jo, tak zase za rok. Vánoce pro mě končí 26. prosince, kdy vždycky slavíme sestřiny narozeniny. Táta pro ní udělal vaflový dort s borůvkama a jahodama a já, i když sladký nejím, jsem prostě musela ochutnat. Nejlepší dort, kterej jsem kdy měla!

Dneska jsem se válela do desíti, nasnídala a začla vyrábět koláž na boční zeď mojí skříně. Trvalo mi to asi hodinu a cítila jsem se po tom, jako kdybych nosila celej den uhlí nebo tak něco, ale musím říct, že s výsledkem jsem více než spokojená. Odpoledne se mi nechtělo sedět doma, a tak jsem aspoň vyrazila na Háemkový slevy. Nic mě tam ale nezaujalo a domů se mi ještě nechtělo, a tak jsem se rozhodla jet do MY pro potravinářský barvivo, který budu potřebovat na Silvestra. Barvivo jsem nesehnala a nakonec jsem si koupila svetr s jelenem a cizrnu. Ty svetry měli zlevněný na 413 Kč, ale mně se mezi nima podařilo vyhrabat jeden za 177 Kč! Myslela jsem si, že je to nějaká chyba, a u kasy jsem si už připravovala, co řeknu Vasylovi (prodavač; měl to na jmenovce), až mi řekne "čtyřista třináct korun, prosím". Naštěstí řekl "sto sedmdesát sedm korun, prosím." Chachá! Tu cenovku tam asi lepil nějakej blb, jinak to totiž nechápu.

A do Benátek nejedem, achjo. Tak moc jsem se tam těšila...Je tam ale metr vody, a tak se to rodiče rozhodli odložit na jaro. Tak aspoň se mám na co těšit.

Translation:
For me Xmas ended yesterday, when we were celebrating my sister's b'day. My father made a waffle cake with strawberries and blueberries, and even though I never eat sweets, I had to taste this. The best cake I've ever had!

Today I made a new collage for a wardrobe wall in my room and then I was just hangin' around in shops and playing with my new camera, as you can see. I bought a new deer printed jumper, it was a total bargain.

Christmas harvest

2010-12-25T10:50:00.007+01:00

[1.]Hello kitty body sprays
[2.]Lush&Syoss goodies+new bed clothes
[3.]Book by H. Murakami+another bed clothes
[4.]Various cosmetics
[5.]A tote
[6.]The best present at all-Nikon D3100!
+some money, voucher to Juicy&Fresh etc...

Jak na to tak koukám, asi jsem byla fakt mega hodná. Jsem super-spokojená!
A co vy?

Translation:
It looks like I've been really good girl this year. I'm super-satisfied!
And you?

Merry christmas to everyone!

2010-12-22T19:26:00.002+01:00

Cz:
Přeju Vám ty nejlepšejší Vánoce, jaký si jen můžete přát. Přeju Vám, abyste si je užili a ať Ježíšek nevynechá ani jednu z věcí na Vašem seznamu. Ať se moc neroztřískáte na ledu a moc neztřískáte na Silvestra. A ať je příští rok mnohem lepší než tenhle. Ne, že by tenhle nebyl dobrej - byla jsem v Austrálii, v Honk-Kongu, ve Francii, poznala jsem nový lidi, zažila úžasný věci...Ale ten příští bude prostě lepší! Jo a děkuju, že sem chodíte, píšete milý komentáře, sledujete mě a vůbec..Baví mě to! A v příštím roce se hodlám mnohem víc snažit! Tak šťastný a veselý!

En:
I wish you the bestest Xmas! I hope you'll enjoy it as much as possible and Santa Claus (or whoever hands out presents where you live) won't forget one thing from your wish-list.
Thank you for all the comments, followers and all, that you do for me, because I really enjoy it. And in the next year I'll try much more, I promise. So merry xmas!

Take me out tonight, where there's music and there's people

2010-12-20T14:40:00.009+01:00

Víkend proběhl tak nějak v duchu "kašlu na všechno do školy, vždyť už jsou skoro Vánoce." V neděli večer jsem byla pozvaná k mé srbské kamarádce T. na srbský svátek Slava s krycím jménem žranice. Bylo tam hrozně lidí a všichni mluvili srbsky, a i když je můj strýc Srb, tak já umím srbsky asi 5 vět, takže jsme si moc nepokecali. Kromě mě tam ještě byly dvě moje nejlepší kamarádky a jeden kamarád. Sice jsem moc nevěděla, co přesně jím, ale vůbec mi to nevadilo - všechno jídlo, co jsme měli, bylo naprosto výborný.

Hráli jsme hru Alibi ("Dobře, takže včera večer jste byli v kině. Okolo kina šel tučňák; co za druh tučňáka to bylo? Humboldtův, císařský, chocholatý, nejmenší, velký, patagonský nebo kroužkový?"), při jídle jsme parodovali Prostřeno ("Musím říct, že hostitelka opravdu dobře zvládla situaci, kdy jsme přišli omylem v neděli místo pondělí. Ubírám ale body za salát, který se trochu zasekával v krku."), pak jsme se smáli našim vlastním vtipům a natáčeli parodii na Kriminálku Miami ("Horácio, teplota jater je 8°C, to znamená, že byl zabit v 05:41.")
Ještě večer jsem se pak z provinilosti učila věci, ze kterých jsme dneska psali test. A myslím, že se mi oba povedly, takže super.

Dneska večer ještě školní akademie, na kterou jsem víc než zvědavá, zítra poslední den učení, a pak chuchůůů!

This weekend was in spirit of saying "fuck school, it's almost xmas". On sunday evening I was invited to my serbian friend's place to a celebration of a serbian fete called "Slava". There were so many serbian talking people and so much delicious food! I didn't know, what I was eating, but everything was really good. We were laughing at our own jokes, spoofing CSI Miami ("Horatio, temperature of his livers is 8°C, which means, he died at 05:41.") and one czech tv show about cooking. I had so much fun, unfortunately I had to leave early.
Today we have something like a christmas show of our school and tomorow is the last day of class, and then..whohoooo!

One week to go

2010-12-16T19:27:00.008+01:00

Miluju pátky, ale tenhle byl jeden z těch nejlepších. Ne že by se dělo něco extra "iksájtyng", ale skončil tenhle týden! Konečně jsem odevzdala tu svou slavnou seminárku na "Využití informačních technologií v designu" a neuvěřitelně se mi ulevilo. Když jsem ji pokládala na stůl našeho profesora, byl to druhej nejlepší pocit tohohle týdne(ten nejlepší byl, když jsem v pátek odpoledne scházela schody ve škole). Vsadím se, že si na tom určitě něco najde a jedničku mi prostě nedá, ale upřímně řečeno, už je mi to fuk.

Včera odpoledne jsem byla ještě sehnat pár posledních dárků + koupit si novej kabát. Ještě mi sice chybí asi dva dárky, ale říkám si, že "to se nějak zařídí." No jsem na to zvědavá.

Dneska ráno jsme ještě vyrazili na nákupy, což je absolutní sebevražda. Všude průměrně asi 85 lidí na metr čtvereční. Konečně jsem si koupila svoje vysněné "Ugg" boots a setra křečka, kterej u nás bude bydlet do středy. Tak máme teď doma dva.

I love fridays, but this one was especially good one. This week has been soo hectic, I felt like if I can make this, I can make everything then. I've finally handed over my "Utilization of IT in design" seminary paper and I felt so incredibly relieved. But even better feeling was walking down the stairs at school yesterday after class. I bet I'm not going to get A from my paper, but whatever, honestly I don't care anymore.

On friday afternoon I went to some shops, to get the last missing xmas presents. I kind of succeeded, yet still I'm missing 2 presents. I'm like "It will somehow arrange itself", but I'm pretty curious how concretely. Still have some days left..I'm looking forward to xmas like a little child. And you?

Je to blbý, když váš kadeřník spáchá sebevraždu

2010-12-11T22:06:00.005+01:00

¨

V pátek večer a částečně v sobotu v noci jsem podnikala filmový maraton. Pustila jsem si (K)lamač srdcí, Zápisník jedné lásky, 500 dní se Summer a Kafe cigára. 500 dní se Summer jsem viděl asi po šestý, zatímco ty ostatní filmy poprvé. A všechny doporučuju! Klamač i Zápisník jsou sice romantický komedie, ale obě dobrý. Zápisník je teda trošku větší doják, ale tak jednou za čas v přiměřený dávce to neuškodí. A navíc, Romain Duris, ten Klamač, je neuvěřitelnej kočéz! Takže velké významné plus!

V sobotu večer jsem byla ve Stavovském divadle na Zlatovlásce. Byl to balet. Z toho, co jsem za poslední dobu viděla, to bylo rozhodně nejlepší. Super kostýmy, scéna, choreografie...3 hodiny utekly jako nic. Ale jednu nevýhodu to mělo-v lóži s náma seděly dvě děti s maminkou, tzn. celý 3 hodiny jsem to měla i s komentářem. Klukovi bylo asi 7 a byl to takovej ten typ dítěte, kterýmu byste nejradši vmetli do obličeje "No jasněěě, ty víš všechno nejlíp, viď?!" a holka byla malej, rozívenej hajzlík. Zezačátku mi to nevadilo, ale postupně jsem se začla ztotožňovat s názorem mojí sestry ("Jestli ještě něco řekne, dám jí pěstí!"). A to se považuju za hodně tolerantního člověka.

Když jsem jela domů, potkala jsem v metru pár kamarádů, který měli namířeno do "Mekáče", tzn. 3 patro v nákupním centru Palác Flora. Jsem neuvěřitelně ráda, že jsem je potkala a šla s nima. Parodovali jsme francouzskýho Harryho Pottera ("Charry Potéér, l garso ki a surrrvi. Prrépáárr toa a murrirr! Avádá Kedávrrrá!"), probírali PC hru Settlers s hlubokým příběhem, kdy na zem spadne černokněžník, co nemá rád trávu a smáli se T.'s kadeřníkovi, co spáchal sebevraždu - což teda není vůbec vtipný, ale.... Všichni se cpali dortama ze Světozoru a zmrzlinama z Mekáče, jen já si koupila jabko v Bagetterii. Co se týče jídla, mám mezi lidma trochu pověst magora...

Mám spoustu outfitů, ale nějak se vždycky nestihnu vyfotit. Budu na tom pracovat, slibuju...

It kicks like a sleep twitch

2010-12-06T20:14:00.003+01:00

Ano, ano, přesně tak! Po Vánocích jedu do Benátek! Miluju, když se můžu na něco dopředu těšit. Momentálně je můj "těšící se" seznam celkem plnej - Vánoce + ten nejlepší vánoční dárek a potom Benátky.

V sobotu jsem pekla. Není to zas tak špatný až na jednu maličkost. V domnění, že do těsta dávám jedlou sodu, jsem tam přisypala kyselinu citronovou. No nevadí, aspoň to není krysí jed, žejo.

Víte, co nemám ráda na Vánočních dárcích - nejradši bych si je nechala! Dneska jsem se rozhodla, že si koupím i něco pro sebe, a tak jsem si koupila alespoň prstýnky. No tak za 30 Kč by byl hřích to tam nechat.

Jakožto jeden z nejlepších lidí ve třídě v češtině jsem byla vybrána na olympiádu z češtiny. Ježiš, to bude zas trapas!

Dneska nějak nejsem schopná sepsat něco souvislejšího. Tak zas někdy jindy. Jo a mimochodem, kdyby se Vám náhodou líbilo, jak jsem oblečená v minulém článku, můžete pro mě hlasovat v této soutěži, čímž mi celkem pomůžete:) Je to samozřejmě dobrovolné, ale kdo pro mě hlasovat nebude, ten ať si mě nepřeje!!! *významný pohled*

Venku je zima a lidi jsou zlí

2010-12-03T17:10:00.003+01:00

...a já tu reklamu nedostala a vůbec. Včera mi málem upadly uši (jako dědovi mý napůl ruský kamarádky, co pracoval venku při -40°c a upadl mu kus ucha - sice to moc vtipný není, ale dneska jsme se tý story smáli asi 5 minut v kuse), takže bez beranice už ven ani nelezu.
Dneska musím dodělat pitomýho Werthera (četli jste to někdo? nemůžu si pomoct, ale ten kluk mě děsně iritoval, strašnej ufňukánek!) + pomalu dotvořit rešerši na "Použití IT v designu" (která už se pomalu ale jistě rýsuje; někteří moji spolužáci ještě nezačli. Nechtěla bych.), abych se zítra mohla jít poohlídnout po nějakým kabátu, píct perníčky, pustit si něco vánočního, koupit nějaký dárky a večer jít na kamarádčinou oslavu.
A taky se strááášně moc těšim na svůj Vánoční a po-Vánoční dárek. Ale o tom zas někdy jindy.

Že by začátek dalšího Deníku filmové hvězdy?

2010-11-30T17:31:00.006+01:00

(Natáčeno včera, 30. listopadu, po náročném dnu, takže pardon, že vypadám tak, jak vypadám.....
Teď si zase asi s videy dám na nějakou dobu pauzu a zase budu psát. A v pátek Vám slibuju outfit.)

Oukej, tak jsem tu zas a tentokrát česky..připadám si mnoohem nervoznějš než v angličtině. Moje vlasy jsou opět strašný, musim počkat, až mi ta ofina trochu doroste, protože tohle je děs. (Takže pardon, že si to neustále upravuju.)

Jo a strašně strašně strašně moc bych chtěla poděkovat za komentáře pod minulým videem, to jsem absolutně nečekala takovou odezvu. Díky za chválení angličtiny, pár lidí se mě ptalo, jak jsem toho docílila a...tohle je moje naprosto nejneoblíbenější otázka, protože NIKDY nevim, co na ní odpovědět :D Já totiž nevím! Na jazyky mám prostě talent, anglicky se učím asi 7 let, nejvíc jsem se rozhodně naučila z hudby. Někdo se mě ptal, jestli jsem náhodou nestudovala v Británii, že mám britskej přízvuk - nene, nikde jsem nestudovala, jelikož je mi 15:) Přízvuk jsem tak nějak oposlouchala...
Ještě jednou díky, úplně jsem se usmívala, když jsem ty komentáře četla!

En:
Honestly, I don't think there's someone not-Czech reading this, if so, let me know please. The video is in Czech this time, I'm just describing my yesterday's casting experience.

Není nad to se dobrovolně trochu ztrapnit..

2010-11-29T15:56:00.007+01:00

Cz:

Řekli jste si o to, máte to mít.
Berte to jako takové malé (trapné) poděkování. Chtěla jsem být trochu víc "mezinárodní", prostě aby tomu rozuměl kdokoliv, kdo se na to bude koukat, a proto jsem se rozhodla to udělat v angličtině. Nevypadám úplně nejlíp a vůbec...ale víte jak strašně nervozní jsem byla? :D

En:
Below this post there have recently appeared many comments like "Why on earth don't you write in english?". Honestly, I don't actually know, why I don't write in english. Maybe I'm lazy (yes, that's it!). From now on, I'll try to overcome my laziness and I'll try to become internationally well-known blogger (hahaha).

Sraz

2010-11-27T19:15:00.005+01:00

Nevýhoda těhle akcí, kterých se účastní hodně blogerů, je spousta článků na stejné téma. Dneska se konal sraz, kterého se zúčastnilo asi 20 lidí, takže těch podobných článků bude opět požehnaně. Osobně to moc nemusím, ale tak co. Budu se snažit to trochu "obzvláštnit" aspoň tím, že k fotkám ještě něco napíšu.
Sraz byl ve dvě hodiny pod koněm, a tak jsem z domova vyrazila asi v půl druhý. Když jsem vlezla do metra, hned jsem potkala Lucy s Niki, takže jsme jely spolu. Pod koněm už čekal Martin, tak jsme se pozdravili, prohrabaly jeho tašku z Lushe a vytvořili skupinku. Postupně k nám přicházelo čím víc lidí, a tak se naše skupinka rozrůstala do kola o asi 20 (Ok, 18, ale zaokrouhleně to zní líp) lidech. Jak jsme tam tak stáli a koukali na sebe, cizinci chodili kolem a pobaveně se na nás taky koukali, bylo to takový roztomile rozpačitý. Spoustu lidí jsem tam ani neznala.

Když už jsme si mysleli, že jsme všichni, vyrazili jsme směr Vltavská na Code Mode. Ten se konal v KD Vltavská, stejném místě, jako Designblok. Budova je to dost velká, takže jsem si představovala, že to bude ve všech patrech, na všechno bude spousta místa...Chyba!
Když jsme vlezli dovnitř a začali procházet těmi pidikomůrkami, říkala jsem si "Co to sakra má znamenat?!" Připadala jsem si jak v bludišti. Spouuuuuusty lidí, hroooozně málo místa; no prostě fakt špatný. Když jsem to všechno prošla a nic extra mě nezaujalo, vyšla jsem ven ke "stejdži", kde byl DJ + lidí válející se na FatBoyích. Naštěstí jsme zjistili, že to ještě pokračuje na druhé straně. Tam už bylo o trochu víc místa, ale stejně nic moc. Nechápu, proč nevyužili alespoň 2 patra z tý celý budovy! Upřímně řečeno, nic se mi tam extra nelíbilo, nejvíc mě zaujal asi stánek Jitrnice a jejich náhrdelníky. No kdo by nechtěl nosit na krku nápis "Ses posral, ne?" nebo "Avada Kedavra!"

Po prohlídnutí Code Mode jsme se vydaly metrem do centra, s cílem najít nějakou kavárnu, kde bychom si mohli sednout. To se ukázalo celkem jako problém-kde si může sednout 20 (oukééj, 18) lidí najednou? V Myšákovi to nešlo, a tak jsme se vydali hned vedle do Panerie. Tam jsme sestrkali stoly a židle a nakonec jsme se na tam nacpali všichni. V Panerii jsme strávili asi hodinu a půl, postupně nás pár lidí opustilo. Po dlouhé době jsem si venku koupila něco k jídli, konkrétně Quesadilla Pollo. To "pollo" (kuře) jsem tam nějak nezaregistrovala, připadalo mi to spíš jako jen ta "quesadilla".
V Panerii nás před šestou hodinou zbylo asi 8. Protože v 6 zavírali, rozhodly (tentokrát tvrdé y, protože Martin nás opustil) jsme se jít kouknout na Staromák, na rozsvícení stromečku. Když jsme ale viděly ty davy lidí, co se valily přes Můstek, rozhodly jsme se to obejít přes okolní uličky. Nevím proč, ale holky před náma šly strašně rychle, já se na svých podpatcích táhla za nimi a hlavou mi prolétávalo jen "Pos*aný pražský dlaždice!" Ale přežila jsem to.

Stromeček rozsvěcel Kája Gott a my to prošvihly...Celkem zamrzí! Pak jsme asi 10 minut přešlapovaly před Cartier a snažily se vymyslet plán, kam se přesunem dál. Holky vymyslely HardRock Café, ale to už jsem je bohužel musela opustit. Celkem mě to mrzí, ale tak snad příště...

Cestou od metra domů jsem se málem rozmázla na prvním letošním ledu/sněhu a na chodníku potkala rybí hlavu (jakože fakt hlavu ryby-koukala na mě tak smutně jedním okem..) Byl to moc fajn den, už se těším na další sraz. Jak někdo vtipně podotknul, příště si budem asi muset pronajmout nějakou halu, abychom si tam všichni sedli.

Sysel.

2010-11-24T14:31:00.004+01:00

1. Proč na těch fotkách mám tak naducaný tvářičky→vypadám jako sysel?
2. Proč jsou ty fotky tak neuvěřitelně nekvalitní a vypadají jak z mobilu?

Přesně za 20 dní mám odevzdat 6ti stránkovou literární rešerši a už mám skoro 4 stránky. Dost dobrý proti ostatním spolužákům. Včera se mi kamarádka chlubila, že už si dokonce naplánovala, kdy půjde do knihovny, aby si na to pujčila nějaký knížky. Myslim, že jsem na tom docela dobře.

A přesně za měsíc bude co? Štědrý den! Těšíte se? Já hrozně moc! Nevím proč, ale tenhle rok se na tu zimu i celkem těšim( a taky na to, co dostanu k Vánocům; kam pojedu po Vánocích a na zimní slevy, samozřejmě..). Asi to bude tím, že minulé Vánoce jsem strávila v Austrálii a to prostě nebylo ono. Ne, že by se mi nelíbilo se v prosinci promenádovat venku v šatech a žabkách, ale nemělo to tu atmosféru. Sice nemám skoro žádný pořádný oblečení na zimu, ale to nějak zvládnu. Snad. Hlavní je, že mám beranici!

A víte, co je za 3 dny? Sraz bloggerů! Tentokrát jdu a moc se na to těšim!

Zrcadlo, zrcadlo...

2010-11-19T19:55:00.003+01:00

Mám pocit, že s mým "fashion blogem" to jde nějak z kopce. Nějak nestíhám skoordinovat sebe+někoho, kdo by mě fotil. Ale co, to je fuk. Já to napravím.

Někdy mám prostě dny, kdy se mi nechce vymýšlet nějaké "extra-super-stylové-kombinace", a tak prostě šáhnu do přihrádek ve skříni, z každý něco vyhrábnu, případně si něco ukradnu ve skříni sestry. V úterý odpoledne jsem si aspoň udělala trochu radost a koupila si nějakou "blbost na krk." Když jsem si to zrcátko v obchodě vyhlídla, bez rozmýšlení jsem rychle rychle utíkala k pokladně a zaplatila, abych si to nerozmyslela se slovy "přece neutratím tolik peněz za takovou kravinu." Dobře jsem udělala. Dneska jsem se s ním bavila celý den. A nejen já-každý, kdo ho viděl, si ho hnedka vzal do ruky a začal se v něm upravovat.

Odpoledne jsem si byla vyzvednout peníze za natáčení. Tentokrát tam paní byla, naštěstí. Moc se mi omlouvala, že mi v úterý nenapsala. Prý jí bylo tak zle, že toho ani nebyla schopná. Ale já se nezlobila. Podepsala jsem svou první smlouvu v životě (a ani jsem si ji před podepsáním nepřečetla - napravila jsem to až cestou domů v metru...), předala potvrzení z finančního úřadu, díky kterému nemusím platit 15% daň (YES!), popovídala si s paní z agentury ("Mně připadáte na 15 let taková vyspělá! To některý holky, třeba o 5 let starší, jsou takový mnohem naivnější a je těžký se s nima nějak domluvit.."), převzala peníze a šla domů. Poprvé v životě jsem nemohla ani dopnout peněženku. Nebudu tu zveřejňovat, kolik přesně jsem si odnesla, ale měla jsem trochu strach, když jsem s těmi penězi šla domů...

"Deník filmové hvězdy" měl úspěch, což jsem původně vůbec nečekala. Chtěla jsem si to jen prostě zaznamenat, abych potom mohla vzpomínat. Moc vám děkuju za všechny hezký komentáře, moc mě to potěšilo, fakt! Kdybych mohla, psala bych "Deník" pořád. Mám? Můžu si ho začít vymýšlet... ;D

Naprosto ujíždím na hudbě, co mi dal Richard. Pár těch kapel znám třeba podle jména, ale nikdy jsem od nich vlastně nic neslyšela, některý jsem předtím neznala vůbec. Doporučuju třeba Cherry tree, a Talk amongst yourselves od Grand national, When you walk in the room od Fyfe dangerfield a nebo Smokers outside hospital doors, Papillon a In this light and on this evening od Editors. Je to naprosto neuvěřitelný, kolik moc věcí máme společných...Už jen aby byl o aspoň 20 let mladší a bylo by to fajn.

Deník filmové hvězdy, dovětek

2010-11-16T11:32:00.009+01:00

Zámek Dobříš

J.K.: "That must have been a freak who built this!"

Richard fušující do mého džobu!

S J.K.em!

Příprava Elizabeth

A tady seděl náš Friendly island

Ričrrrrd!

Já vypadám retardně, Morgan i J.K. se asi dloubou v nose, ale je to fotka s Elizabeth!

Ričrd za pultem

Úchylácký latin-lovers. Škoda, že nevidíte ty chlupaté hrudě a průhledné košile!

Jak už jsem psala, v pátek jsem se vrátila domů v 01:30 hodin v noci. Mercedes mě vysadil na rohu ulice a já šla domů. Takhle pozdě venku nikdy nebývám, a tak jsem si těch 100 m, které mi zbývaly k domovním dvěřím, hrozně užívala. Obloha byla úplně fialová, všude ticho, žádný lidi a já jsem si připadala, jako když se vracím domů z nějakýho divokýho večírku. Připadala jsem si jak opilá, motala se mi hlava z nevyspání; byl to stejnej pocit, jako když jsem po 35ti hodinovém letu do Austrálie konečně vstoupila na pevnou zem a málem upadla na zem, jak jsem se motala. (A pak jsem spala až do 2 hodin do odpoledne, ráno se probudila, bylo 10.prosince a já jsem šla do kuchyně, venku bylo sluníčko a na verandě seděly kakadů a já si dala cereálie s mlíkem a...stop-to je zas jiná historie.)
Když jsem přišla domů, zapadla jsem do postele a vzbudila se "až" v 6:10 ráno. Když jsem usínala, byla jsem v takovým stavu, kdy jsem si ještě neuvědomovola situaci. Ráno jsem prozřela. Žádný ranní "pick-up" Mercedesem a jízda na Barrandov, žádný "kafíčko nebo tak", žádná cesta do maskérny a kostymérny a to nejhorší-žádnej J.K., T.K., Grant, Chris a už vůbec ne Richard. Přiznávám, že když se mě ve škole někdo zeptal: "Tak co, jaký to bylo?", většinou jsem řekla "Fucking amazing!" a nenápadně se snažila zakrýt oči, do kterých mi v tu chvíli vyhrkly slzy. Bez mučení přiznávám, že jsem víkend více méně probrečela, "probloumala" po obchodech (Namlouvala jsem si totiž, že když si koupím něco na sebe, rozveselí mě to, a že v obchodech alespoň na chvíli zapomenu. Chyba. Nic jsem si opět nekoupila a navíc jsem se málem rozbrečela v metru.), když jsem koukala na televizi, opravdu jsem koukala NA televizi a ne ne to, co v ní dávali. A abych měla ještě víc "emo" náladu, přetahla jsem si do ipodu složku se jménem "Richard", tzn. ty písničky, které jsem od něj dostala. Má skvělej vkus. Stejně jako já :D
Připadám si fakt hloupě. "Zamilovala jsem se" (ne v pravém slova smyslu, ale fakt jsem si ho oblíbila) do 39ti letýho chlapa, co žije v LA a je ženatej. A k srdci mi všichni ti kluci za ty 3 dny přirostli tak neuvěřitelně, že jsem se až divila, jak je to možný. Jenže teď už jsou pryč. V pátek ráno letěli do Zurichu, a pak směr Los Angeles. Kamarádka mě uklidňovala: "Prosimtě, buď ráda, že jsi je vůbec potkala. Teď můžeš říkat, že znáš někoho, kdo dělal klipy pro Rihannu, Britney Spears, 50 Centa, Kelly Clarkson, Gwen Stefani... Musíš zapomenout a jít dál! :D :D" Ta poslední věta byla myšlena trochu ironicky samozřejmě-zní to trochu jako nějakej film s Hilary Duff, co??
Můj smutek už naštěstí pomalu opadá; na přísloví "sejde z očí, sejde z mysli" bude něco pravdy. Ale rozhodně na ně nikdy, NIKDY nezapomenu úplně. Ani nechci. Bylo to úžasný, úžasný, úžasný a já jenom doufám, že svět je vážně malinkej a jednou (nevím proč, ale mé věštecké schopnosti mi říkají, že to bude za dva roky) se všichni zase potkáme. Já v to vážně věřim.

Dneska jsem si šla vyzvednout do kanceláře, kde "moje" agentura sídlí, peníze za natáčení. Předtím jsem se ale ještě rozhodla vrátit pro něco, co se mi v neděli v obchodech celkem líbilo. Když jsem si to ale zkusila, přišla jsem na to, že to v žádným případě! V poslední době jsem, co se oblečení týče, fakt bezradná! V obchodech se mi nic nelíbí, všechno je takový stejný...A když už konečně najdu něco, co se mi líbí, v kabince většinou zjistím, že je mi to velký/krátký/velkej výstřih/moc průhledný/blbý zapínání nebo tak něco. A nejhorší je, že trpím nemocí, kterou mám na světě asi jenom já-jmenuje se "fobie z utrácení." Čím víc peněz mám, tím víc je mi líto je utratit. Chápete to?! No ale konec povrchních témat, jako je nakupování!
Byla jsem s paní z agentury domluvená, že mám přijít v 5 hodin. Když jsem tam ale přišla, otevřel mi pán, kterej na mě koukal jak na zjevení. Zeptala jsem se, jestli je tam paní XY, že jsem s ní domluvená ohledně výplaty. Pán mi ale k mému velkému překvapení sdělil, že paní XY tam dneska vůbec není! Byla jsem celkem naštvaná-byly jsme domluvené a ona mi ani nedala vědět! No nevadí. Řídím se heslem, že všechno špatné je pro něco dobré. Třeba kdybych ty peníze dostala a šla s nima domů, někdo by mě přepadl a měla bych utrum!

Deník filmové hvězdy, part5

2010-11-12T14:44:00.008+01:00

Richard je masírován. Ten, co ho masíruje, je Chris-kameraman. Ten, co sedí a hraje scrabble, je J.K. Ten, co tam postává je T.K. a ten, co sedí u okna a objeví se tam asi na 2 vteřiny, je Grant.

Chtěli jste Richarda, máte ho mít. Mám s ním i fotku, ale vypadá tam děsně. On vlastně není žádnej krasavec, ale má prostě charisma a je neuvěřitelně fajn. Teda spíš byl.

(Píšu v pátek, 12.11., ale píšu o čtvrtku 11.11.)
Dneska jsem se konečně pořádně vyspala. Každej den se vracím tak v 8, nic nestíhám, akorát se snažím nějak sesmolit tenhle "deník", běžim spát a vstávám v 5:30. Dneska jsem vstávala v 7:30 (luxus!) a trochu se flákala. Nevím proč, ale absolutně nemám hlad! Násilím jsem do sebe nacpala alespoň bílej jogurt. Nemám hlad ani při pauzách na oběd, ani večer. Včera mi T.K. říkal "I'm worried about you, eat!" Asi mě živí láska k Richardovi :D :D
Vyzvedli mě v 10:30, samozřejmě Mercedesem, jak jinak...Jeli jsme na Dobříšskej zámek, kde se měl konat poslední natáčecí den a měla se točit reklama s "latin-lovers". Abyste tomu rozuměli; ty reklamy jsou všechny na tuňáka, ale jsou 3, každá jiná-jedna s bungee-jumperama, jedna s astronautama a poslední s tanečníkama latinsko-americkejch tanců. Každá má 30 vteřin.
Cattering se pochopitelně nemohl odehrávat uvnitř zámku, a tak ho udělali v místní zámecké restauraci. I když jsem věděla, že do sebe nenacpu ani sousto, šla jsem si dát alespoň to "kafíčko". Sedla jsem si k jednomu stolu, sama, a učila se. Asi za hodinu se tam najednou nahrnulo okolo 20 "latin-lovers". Myslím, že většina holek by se z nich (přinejmenším) posadila na zadek, ale mě nechali chladnou. Byli snědý, některý černoši, viditelně Brazilci, Španělé, někteří Češi. Mluvili tak trochu španělsky, portugalsky, anglicky i česky. Asi za 10 minut jsem zahlédla vcházet černé skinny jeans. Mé srdce zaplesalo-Richard! Udělal si kafe, a když si mě všimnul, udělal takovej ten pozdrav alá jak se zdraví vojáci, jestli víte, co myslím, a povídá "Hello!" Roztomile jsem se usmála a řekla "Good morning!" Když mě to v restauraci přestalo bavit, odebrala jsem se dovnitř zámku a šla po šipkách s nápisem "Set". Vlezla jsem do úžasnýho sálu se stropem plnejch hnusnejch, strašidelnejch andělíčků(shodli jsme se s Grantem, že vypadali jako zombívi), zlatejch zrcadel a svícnů. Vypadalo to trochu zvláštně, protože ve prostřed sálu se rozložila ta stará známá kuchyň. Na zdi navěsili různý žárovkový řetězy, na strop dali disko-kouli a musím říct, že to v kombinaci s tím barokním prostorem vypadalo fakt dobře! Protože jsem neměla co na práci, sedla jsem si na zem a koukala. Za chvíli přišel J.K. s T.K.em a Grantem. Pak jsem šla chvíli dělat svůj džob, tzn. stoupnout si za kuchyňskej pultík. Když jsem byla asi po 10 minutách propuštěna, šla jsem si sednout k friendly islandu, který zatím kluci vytvořili. Sedla jsem si na zem, ale Richard mi džentlmensky dal židli, takovoutu režsiérskou, skládací! Teď jsem byla právoplatnou členkou nejdůležitějších lidí na natáčení. Tohle asi bude znít trochu divně, ale celkem se "obdivuju" za to, že jsem se s těma klukala dokázala, i přes svou celkem stydlivou povahu, dát takhle dohromady. Snažím se nemyslet na to, že už je nejspíš nikdy neuvidím...Budu ale optimista a budu doufat, že se třeba jednou znova potkáme.
Tak jsme tam tak seděli a J.K. mi pořád něco nabízel-bonbony z bonboniéry, nějakej salám (?), krém na ruce..Ten jsem jako jedinej neodmítla. Nějak přišla řeč na ten včerejší "czech shit." Richard povídá: "You really made us laught with that "I'm gonna get that czech shit"" Ach, já jsem tak vtipná :D
Pak J.K. povídá: "So, your name is Tereza..hm..hm..Tereza Weager, that's good." Richard se na mě kouknul stylem "to je blbec, co?" a smál se. "Tereza Weager, that sounds pretty good!" povídám. Richard mi to odsouhlasil. Po chvíli ke mně přišel, dal mi fleshku, kterou jsem mu předtím vrátila (se vzkazem, že se mi po nich bude moc stýskat a že doufám, že se ještě někdy uvidíme), poděkoval mi za vzkaz a řekl, že mi tam ještě něco dal. "So..should I keep it?" zeptala jsem. "Yes, of course, let's do a swap." odpověděl.
V asi 17:30 byl oběd(!). Šli jsme dolů do restaurace, já jsem si dala jen vodu. Nemohla jsem se na jídlo ani podívat. Všichni Amíci si dávali neuvěřitelný kombinace-rejži, těstoviny, řízky, stejky, na to sýr, vedle toho hořčici a to všechno na jeden talíř. Sedla jsem si se svou vodou k T.K.ovi. Pak si přisedli i ostatní, Richard vedle mě. Každej se mě samozřejmě zeptal, proč nejím. T.K. mi přistrčil svůj talířek s hranolkama a povídá "At least pretend you're eating." Vzala jsem si jednu hranolku a chtěla udělat džouk, že ji jako nenápadně zahodím. Jenže jsem ji zahodila doopravdy. Přistála někde u latin-lovers, co seděli za náma. No nešla jsem ji hledat. J.K. zase vyvíjel teorie, jak by si mě mohl Richard vzít s sebou do kufru. Opět provokoval, že jsem přišla na ten oběd jen proto, abych si sedla vedle Richarda; ten mě ale hájil: "She's just looking after me!"
Po "obědě" se šlo natáčet. Zatímco já jsem stála za kuchyňským pultíkem, do sálu se nahrnulo všech 27 latin-lovers v těch jejich úchylnejch volánkovejch průhlednejch košilích. Nemohla jsem se nesmát. Vlastně jsem dostala totální záchvat smíchu. Byli fakt směšný.
Pak jsem si asi do 12 povídali s Grantem. Na začátku vypadal strašně tiše a plaše; nevěděla jsem, že je tak fajn. Probrali jsme všechno možný a konečně jsem se dozvěděla, co je vlastně jeho práce-speciální efekty. Najednou přišel T.K., natáhl ruku a povídá: "OK, I won't see you anymore. Eat kid!" Ach jo, bylo to tak děsně smutný. I když to byl jenom "blbec TýKej", vytryskly mi slzy. Pak přišel jeden z těch latin-lovers, sednul si kě mně a začal se se mnou bavit. Asi se chtěl hodně vykecávat-nemohla jsem se ho zbavit. Ale byl celkem milej-řekl mi, že mám "british accent"-to mě potěšilo. Povídal, že přijeli z Portugalska jenom kvůli tomuhle! Nechci ani vědět, jak velký prachy ta celá věc musí stát...
Poslední shot, kde má tenhle latin-lover říct: "Si bonita, we agree!", se točil asi ještě půl hodiny. J.K.ovi se pořád něco nezdálo. Když se mu to už konečně líbilo, byl konec. Zatleskali jsme, si, všichni se poplácávali po zádech a říkali si "Good job!". Věděla jsem, že tenhle moment přijde a hrozně jsem se ho bála-jako kdybyste otočili kohoutkem, začala jsem brečet. Napřed jsem se rozloučila s J.K.em. Pak přišel na řadu Richard. Objal mě a dali jsme si pusu na tvář. No a pak Grant-ten mě v tom nenechal-brečel taky. Objali jsme se. "Sorry, I'm so oversensitive," řekla jsem. Pak jsem se rozloučila i s Elizabeth. Sešli jsme dolů po schodech. Já pořád brečela. Naposledy jsem zamávala Richardovi, a pak všichni zmizeli. Venku bylo stejný počasí jako moje nálada-zima, tma, pršelo. Bylo 00:30 a já měla vstávat v 06:30. Spolu s dalšíma lidma ze štábu mě odvezli do Prahy. Přišla jsem domů v 01:30 a zapadla jsem do postele.
Tak a to je konec mého vyprávění. Příště už budou jenom fotky. Myslela jsem si, že teď už to bude v pohodě, ale strašně strašně moc se mi po nich stýská. Tyhle dny byly jedny z nejlepších v mým životě a bohužel ten včerejší byl zároveň jeden z těch nejsmutnějších. Poslouchám teď tu hudbu od Richarda, abych byla smutná ještě víc.

Ach jo.

Richard: "We swear a lot in front of Tereza!"
J.K.:"We fucking don't!"
Richard: "Oh, fuck you!"

Deník filmové hvězdy, part4

2010-11-10T20:35:00.006+01:00

Minule jsem sice říkala, že na tomhle natáčení nemůže být nuda a to rozhodně dneska nebyla, přesto se ale nedělo nic moc extra, co bych mohla vyprávět. Byl to spíš den plnej vtipnejch hlášek a dialogů.
Ráno si pro mě přijeli (Mercedesem, samozřejmě..v ničem jinym bych nejela...) a odvezli mě do ateliéru. Následoval každodenní rituál, tzn "kafíčko, maskérna, kostymérna, čekání, plac". Tentokrát jsem si kromě kafíčka dala ještě fresh jucie z pomerančů, kterej jsem si tam vlastnoručně vyrobila. V maskérně jsem se tentokrát nezdržela-rozhodli se, že paruku mi dávat dneska nebudou. Tak jsem šla do kostymérny a převlíkla se. V kostymérně už čekali herci-astronauti na svoje kombinézy. Pak jsme šla na plac, kde jsem si přisedla ke svému "friendly island", kde zatím byl jenom J.K. Za chvíli přišel Richard ve svém úžasním "british indie rock god" outfitu, který se skládal z bílého trička, černých skinny džín, šedého cardiganu, šedého kabátu a šály, řekl "How are you?" a poplácal mě po zadech. Za ním přišel Grant a T.K.

Nevím, co se dělo pak, asi nic moc, jen jsem šla párkrát jsem šla před kameru stát místo Elizabeth (už jsem asi pochopila, k čemu je ta moje "funkce"-není to zas tak nesmyslný, jak jsem na začátku myslela).
Pauza na oběd byla ve 14:00. Když jste celej den zavřený v ateliéru, kde není denní světlo a jen takovejten "umělej" vzduch, nemáte vůbec hlad-nejspíš to ale platí jen na mě, protože ostatní žerou o stošest. Dala jsem si jen salát a sedla si sama k jednomu stolu. Pak se ke mně připojili i hoši z mojí crew. J.K. zas provokoval, jestli už jsem teda zvážila tu naši svatbu s Richardem. Jak jsme tam tak seděli, bylo to hrozně fajn, pořád mi říkali, že jsem jejich "little czech mascot", ptali se, jestli mám nějaký sourozence a tak. Pak se Richard zeptal, co je můj nejoblíbenější film. Řekla jsem, že nejspíš Lost in translation. J.K. se začal smát a zase provokoval, že tenhle film má rád i Richard a prohlašoval něco jako "Hey he's your fu*king soulmate, why don't you just get married and run away?!"
Smála jsem se a Richard mi řekl, že "You're pretty mature for a 15 yrs old girl." Poděkovala jsem mu.
Když jsem dojedla, zeptala jsem se T.K.eje, co to je za žlutou věc, co má na talíři. T.K. do toho rejpnul a povídá "I don't know, some czech shit." Na to jsem řekla: "OK, I'm gonna get a bit of that czech shit", sebrala jsem se a šla si ten czech shit dát. Ukázalo se, že to byl indickej květák. Málem mi z toho uhořela pusa.
Po obědě se zase šlo natáčet. Řeknu Vám, že J.K. je spíš "hardly working" než "hard-working" režisér. Vždycky, když se ho někdo na něco zeptal, řekl jen "Hm..Ok" nebo "Yes, do it" nebo "No" a zase se sklonil ke svému iPadu a rozehranému Scrabblu. Taky mě nechal si zahrát. Na scéně lítali astronauti ve vzduchu a já se nudila. Najednou ke mě přišel Richard, dal mi flešku (kterou jsem ho předtím viděla vybalovat z obalu) a řekl mi, že je to pro mě, že je tam všechna jeho oblíbená hudba. Koukala jsem na něj s otevřenou pusou. Bylo to od tak hrozně moc hezký! Slíbila jsem mu, že si ty písničky stahnu a flešku mu zítra vrátim. J.K. hnedka prohlásil "You see, Tereza, he just wants a kiss!"

J.K. fakt vůbec nedělal, co dělat měl; místo toho vymejšlel klip na nejnovější singl od Taylor Swift. Kdyby Vás náhodou zajmalo, o čem ten klip bude, tak Vám to prozradím, ale nebude to zadarmo :D Kdyžtak můžete J.K.eje vygooglovat, dělal třeba klip Toxic pro Britney Spears nebo Love the way you lie od Rihanny. Jóó, tak tenhle člověk se mnou teď tráví dny a provokuje mě.
Natáčelo se až do 7 do večera. Lidi, co obsluhujou cattering, přinesli sushi. I když jsem vůbec neměla hlad, neodolala jsem a vrhla se rychle na něj. Přinesla jsem si ho k J.K.ovi a spol., kterej si samozřejmě neodpustil poznámku "You would be a perfect girlfriend for Richard-he loves sushi as well!"
V 19:10, což už byl 10 min. přesčas na můj účet (YAY!), přišel Rich a povídá "Young lady, you're free to go home!" , a tak jsem šla. Rozloučila jsem se se všema, hlavně s vy-víte-kým a nechala se odvézt domů. Zítra točíme na Dobříši v nějakým zámečku, vyzvednou mě v 10:35, takže se alespoň konečně vyspím.
Netěším se. Víte proč? Je to poslední den.

Ach jo, ani nevíte, jak se mi po nich bude stýskat.

Deník filmové hvězdy, part 3

2010-11-09T20:15:00.008+01:00

Omlouvám se, že jsou fotky rozmazané(a že jsem se fotila na WC...), ale nechci být za trapku a nějak moc okatě tam bleskat. A taky se omlouvám, že text je někdy trošku zmatený, ale píšu to vždycky když dorazím po 12ti hodinách strávených zavřená v ateliéru...
(A na té fotce se slečnou ve vzduchu, to nejsem já:)

Myslela jsem si, že teď už budou všechny dny stejně nudné a nic zajímavého, co bych sem mohla napsat, se dít nebude. To jsem se ale šeredně spletla, protože tohle natáčení nebude nikdy nudný ani normální.
Jak jsem už říkala na konci minulé části, pan "já vám dám vědět" nakonec vědět opravdu dal a slíbil mi, že pro mě pošlou taxíka. V 6:30 už jsem do něj nastupovala před domem a cítila se hrozně důležitě. Pan řidič se mě zeptal, na koho je taxík objednaný. Předpokládala jsem, že chce slyšet jméno toho kluka, co mi taxík objednal. Řekl mi, že je to ale ženské jméno. Zkusila jsem teda jméno produkční. Ani to mi neschválil. Celá zoufalá jsem té produkční zavolala, že nevím, co mám dělat, že asi neodjedu. Nakonec se ukázalo, že pan řidič chtěl slyšet moje jméno. No nezabili byste ho?
V 7:00 už jsem vysedala na Barrandově před ateliérem č.9 a hezky za sebe nechala zaplatit produkčního. Bylo mi řečeno, že mám ještě 15 na "kafíčko nebo tak", tak jsem si šla dát svoje "kafíčko", hezky do kelímku "to go" jako správná hvězda a nechala na prohýbajících se stolech všechny ty dortíky, koláčky, koblihy a podobně.
S kafíčkem jsem zamířila do maskérny, kde už seděla (jak už někdo pod minulým článkem správně vygoogloval) Elizabeth Bond, hlavní herečka. Pak mi nandali paruku, bla bla, stejnej proces jako první den. Asi v 9 jsem šla na plac.
Jelikož tam není nikdo v mém věku, nikdo se se mnou tudíž nebaví, nevěděla jsem, kam si mám sednout. Nakonec jsem si vzala židli a přisedla si k režisérovi J.K.ovi("Džej kej-ovi", asiatovi, režisérovi), k jeho asi? asistentovi Richardovi (na první pohled britovi, kterej se mi, musím se přiznat, moc líbil), Grantovi (mladýmu "shy boy" američanovi, jehož profesi jsem nevyzkoumala), Chrisovi (kameramanovi, původně z Polska, ale teď z Los Angeles) a T.K.ovi ("Tý kej-ovi, americkýmu floutkovi, jehož profese byla nejspíš poflakovat se a kecat ostatním do práce). Tuhle celou skupinku, která tam seděla na gaučíku a židlích, u stolečku se svými iPady a Apple notebooky, nakonec pojmenoval Will(druhej režisér, angličan, kterýmu čouhal pupek z kalhot až někde z kolen a říkal takovýty věci jako "Cut, Stand by, Quiet please") "Friendly island". Součástí Friendly islandu jsem se tímto dnem stala i já.
Jelikož si asi pánové neuvědomili, že umím anglicky, a že umím dobře anglicky, bavili se o celkem zajmavejch věcech. Když se bavili o jednom takovým zajímavým tématu, začla jsem se smát. J.K. se na mě obrátil a povídá "Do you understand all of what they're saying?" Řekla jsem mu, že jo. On se mě zeptal, jestli jsem Angličanka, na což jsem mu odpověděla, že ne(překvapivě). Potom se začal vyptávat "which accent is better-american or english?" Řekla jsem, že samozřejmě "english". Za to mě Richard pochválil. A najednou mi J.K. povídá "Do you like Richard? Because he's very attracted to you." "Hmm, kind of. He's pretty good." Pak se asi naše konverzace nějak přerušila.
Jak jsem tam tak seděla, přišel za mnou "někdo s vysílačkou" (moc se v těch jejich funkcích tam nevyznám) a řekl mi, že by si na mě potřebovali ozkoušet, jak budou vypadat vlasy astronautů, když budou viset ve vzduchu; že by potřebovali, aby ty vlasy vypadaly jako pod vodou, prostě ve stavu beztíže. Natupírovali mi vlasy, že jsem vypadala něco mezi lvem, idiotem a někým z KISS (Richard řikal, že nevypadám jako lev ani jako idiot), navlíkli mě do takovýho postroje a vytáhli 3 metry nad zem. Nebylo mi úplně nejlíp. Foukali na mě 3 větrákama a připadala jsem si jak v reklamě "Pust to konečně naplno, můj účes to vydrží!" Ale byla to sranda.
Když jsem vyhodila půlku talíře svejch neuvěřitelně mastnejch špaget, co jsem měla k obědu, a nevěděla, co dál dělat, šla jsem si sednou na své místo u "friendly island". Seděla tam Elizabeth a J.K. se svým iPadem. Začala jsem se bavit s Elizabeth, a na to se se mnou dal do řeči zase J.K. Napřed se vyptával na nevinný otázky tipu Co jsem měla k obědu, a pak to začlo. Zeptal se mě, jestli pořád studuju. "I'm 15 actually," začla jsem se smát. "What? You're fifteen?" divil se J.K. Pak si k nám přisedli Richard s T.K. a Grahamem. J.K. ještě své záludné otázky rozhodně nevyčerpal. Následovaly otázky "Do you like Obama?", "Do you like Judes?" "Have you ever had a boyfriend?" "When is it legall to have sex in CZ?" "Have you had sex?" a tak dále. Když se doptal na tyhle otázky, zeptal se mě, jestli bych si vzala Richarda a odešla s ním do Anglie, "to his shelter." Odpověděla jsem mu, že do Anglie bych narozdíl od Ameriky šla, ale asi bych se ohledně té svatby musela zeptat rodičů. Měla jsem v ruce mobil, čehož si J.K. všimnul a povídá "So call them and ask them now!" Jestli čekáte, že jsem jim zavolala a teď už s Richardem bydlím v našem "shelter in England", mýlíte se :D
Následujících asi 5 hodin probíhalo celkem nudně, až na to, že se jedna scéna opakovala 15x a J.K. byl tak nervozní, že prohlásil "If someone, whoever it is, talks now, he's gonna get fired!" Snažila jsem se ani nepohnout.
Odcházela jsem ve třičtvrtě na 7 a na rozloučenou jsem si s Grantem a J.K.em dala "Give me fife". J.K. mě učil ten "american" způsob a říkal, že mám ještě co se učit. Rozloučila jsem se se svou crew a nechala se odvézt řidičem na metro.
Už se moc těšim na zítra, na můj "friendly island" :D

Deník filmové hvězdy, part2

2010-11-08T19:19:00.006+01:00

Maskérna filmových hvězd; Šminky filmových hvězd; Chodba na Barrandově se směrovkou StarDance; Sklízení kulis po natáčení; Moje paruka

Tak kde jsem to skončila? Už vím-minule jsem tam trochu "spoilerovala" o barvení mých vlasů na zrzavo. Dneská Vám popíšu, jak to probíhalo ještě před a během mého 1. natáčecího dne.
V sobotu večer mi volala produkční. Oznámila mi, že se právě dozvěděla, že mě budou muset obarvit na zrzavo, a že mi za chvíli zavolá, kdy a kde to v neděli bude. No a jelikož jsou lidi od filmu poměrně nespolehliví, nikdo mi samozřejmě nezavolal. Tak jsem v neděli ráno zavolala sama. Bylo mi řečeno, že mi zapomněla zavolat, a že mě vlastně barvit nebudou (škoda...), že budu mít paruku. Za dvě hodiny mi volal kluk, co se mě ptal, kde mě mají ráno v pondělí vyzvednout. Řekla jsem mu adresu a on slíbil, že se mi ozve ohledně času. Hádejte 3x, jestli zavolal! V 6 večer, když stále nevolal, jsem zavolala sama a zeptala se, jestli na mě náhodou nezapomněli. "Jé, zapomněli. Já se ozvu." Varování: Nikdy filmařům neskočte na větu "já se ozvu." V 10 večer, kdy jsem stále nevěděla, kdy si pro mě ráno přijedou, jsem zavolala produkční. Nakonec z toho vylezlo, že pro mě nepřijedou, jestli bych nemohla dojet sama, v 11 hodin do ateliéru č. 9. Fajn.
V 10:55 jsem v pondělí ráno vstoupila do areálu Filmových atelérů a zamířila si to k ateliéru č.9, jehož fotku jsem si předtím našla na internetu, a byla si na 100% jistá, že jdu správně. "Dobrý den, prosimvás, nevíte, kam mám jít, já jsem ta dablérka za hlavní herečku," zeptala jsem se paní ve vestičce s nápisem Casino Royale(?!). "O tom nic nevím...," odpověděla. "No do tý reklamy na vlasy..," říkám já. "Ale my tu netočíme reklamu, tohle je pohádka, reklama se točí tady vedle," odpověděla mi paní. Aha. Bylo mi divný, proč tam mluvili rusky. Nakonec jsem se dozvěděla, že se tam točila nějaká ruská pohádka.
Vešla jsem do ateliéru č.9, do obrovského hangáru, částečně pokrytýho green-screenem, kde se uprostřed stavěla kuchyň(což mi přišlo krajně podezřelý; vždyť já měla točit reklamu na vlasy!).
"Kdyžtak můžeme nějak pomoct, slečno...," povídaj mi nějaký ty kulisáci. "Jo, no, já jsem dablérka; nevíte, kam mám jít?" "Dablérka za koho, za tu hlavní hrdinku, kuchařku?" říká mi ten pán. "Ne, já mám hrát v reklamě na něco na vlasy," odpovím. "Ale to není na vlasy, to je na tuňáka." V tu chvíli jsem se připadala jako úplnej kretén(ne poprvé za tenhle den). "Počkejte, támhle je slečna produkční, tak ji odchytíme," řekl mi pan kulisák. Slečna mi popsala, že mám jít do maskérny č. 115. Po chvilce bloudění po chodbách ateliéru a míjení cedulek "StarDance-muzikanti" a "StarDance-šatna" jsem našla č.115. Tam už byla kadeřnice, co zrovna v umyvadle myla mou paruku a maskérka, co s pudrem Chanel v ruce líčila hlavní herečku. Byla to opravdová maskérna, se zrcadlama s žárovičkama na rámech, spoustu štětců, hřebenů a povalujících se make-upů Giorgio Armani, Chanel, Mac a Dior. Nebude asi velkým překvapením, že se na mě řada dostala asi za hodinu a něco. Mezitím jsem si ještě stihla dát kafe se sojovým vanilkovým mlíkem, což je jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy pila. Pak jsem zasedla do křesla a kadeřnice mi upravila vlasy tak, že jsem se opět cítila jako úplnej kretén(tzn. úplně mi je stahla a dala na to takovou "čepičku", aby mi pak mohla dát paruku). S tímhle potupným účesem jsem pak šla na oběd. Dala jsem si španělský ječmen, mrkev a salát (catering byl bezkonkurenční, zítra vyfotím) a při obědě si popovídala s další herečkou, slečnou, co vypadala na 18, ale bylo jí 30(!) a hrála baletku.
Po obědě jsem šla "na plac". Hlavní herečka byla američanka, stejně jako skoro celý štáb. A teď se podržte, co byla moje role. Já jsem měla za úkol stát asi 15 minut v té kuchyňce, aby si osvětlovači mohli nastavit všechny světla a podobný věci, jen proto, aby tam hlavní herečka těch 15 minut nemusela stát sama! Nedivím se, že film stojí takový prachy, když na takovouhle blbost potřebujou najmout a platit dalšího člověka. Proč si tam nepostaví figurínu, proboha? Na těhle 15 minut minut mi dělali paruku a kostým asi 2 hodiny! No, radši se to ani nebudu snažit pochopit...
Po mých 15 minutách slávy jsem pak na place seděla asi 4 hodiny a koukala na to, jak se natáčí. Pak jsem si chvíli i pokecala se slečnou Elizabeth, hlavní hérečkou z Los Angeles. Ptala jsem se, jestli je v Americe "famous or something like that" a ona mi řekla, že ani ne, ale že hrála v Kriminálce Miami, Gilmore Girls, Sběratelech kostí...takže docela dobrý. Nestihla jsem se už zeptat na celý jméno, ale zítra to vyzjistím a vygoogluju ji :D (A taky se Vám vyfotím v zrzavých vlasech!)
Zítra tam mám být už v 7 (tzn. hezky se tam rovnou nasnídám.)
Pan "já vám dám vědět" mi slíbil, že "mi dá vědět", jestli mě zítra vyzvednou. To bych docela uvítala, protože jet v 6 ráno se mi MHD fakt nechce. Jelikož ale vím, co to u filmu znamená "já vám dám vědět", bojím se, že nakonec hezky pofrčím po svejch.

P.S. Právě mi volal pan "já vám dám vědět" (řekl mi, ať mu tykám; jmenuje se Martin), že si pro mě přijede taxík. No tomu říkám servis!

Těšte se na další část "Deníku hvězdy z reklamy na tuňáka"! :D :D :D

Zase šedá myš

2010-11-07T15:06:00.002+01:00

Shorts+belt-?, Cardigan-C&A, t-shirt-New Yorker, Necklace-Equip(from Australia), Bag+shoes-Vintage, Knee-high socks-Target(from Australia)

Budu si asi muset koupit novej svetr. Tenhle se na mě totiž za tu dobu, co ho mám, zvětšil asi o 3 velikosti...

Ano, jsem zase černá a šedá, nudná a neinspirativní. Navíc mám hnusný vlasy, ale na tom mám výmluvu; z technických důvodů(natáčení)jsem si je nemohla umýt. A aby toho nebylo málo, venku bylo hnusně, a tak ani fotky nejsou zrovna nejlepší, ale co...
Hrozně bych si chtěla koupit něco novýho na sebe, ale mám pocit, že když vyrazím někam do obchodů, jen tak bezcílně "bloumám" okolo, koukám na oblečení, ale nic se mi moc extra nelíbí. Nějak mi chybí inspirace. Nepřipadá Vám, že je teď v obchodech všechno oblečení hrozně...stejný?

Kvůli natáčení mě měli barvit vlasy na "hezkou nazrzlou", říkala produkční. Strašně moc jsem se na to těšila, chtěla jsem zkusit nějakou změnu; nikdy v životě jsem si ještě vlasy nebarvila, pokud nepočítám, když jsem šla ve školce za anděla a barvila se na zlato. Pak mi ale volali, že mě nakonec barvit nebudou a místo toho....no, počkejte si na další díl "Deníku filmové hvězdy" ;D

Deník filmové hvězdy, part 1

2010-11-05T20:32:00.006+01:00

Dneska nebudou žádný fotky, ani outfitový ani žádný jiný. Outfit Vám slibuju v neděli.
Dneska Vám budu vyprávět o tom, co jsem dělala dneska a co teď budu dělat dalších několik dní.
Můj život je v poslední době fakt děsně nudnej. Nudnej jako dokument o pohybu tektonických desek. Ten každodenní stereotyp mě vážně zabíjí. Ale ve čtvrtek se stalo něco aspoň trošičku vzrušujícího.
Zavolali mi z "mojí" agentury, že jsem se dostala do nejužšího výběru, tzn. já versus nějaká holka, na nějaký natáčení čehosi a že teď už jen záleží na tom, jestli si mě vybere pan režisér. Byla jsem strašně nervozní a doufala, že to vyjde a já tu roli(i když jsem vlastně vůbec nevěděla, co za natáčení to je..)dostanu. Jelikož mi dlouho nevolali, už jsem ztratila naději a smiřovala se s tím, že jsem to asi nevyhrála.
Dneska odpoledne mi ale zazvonil mobil. Byla to paní za agentury, která mi ozámila, že si vybrali mě! Tak šťastná jsem dlouho nebyla. Bylo mi řečeno, že mi zavolá produkční, která mi řekne, kdy a kam se mám ještě dneska odpoledne dostavit na "vlasovou zkoušku".
To místo, kde zkouška měla konat, jsem našla celkem rychle. Měla jsem tam být v 5 hodin, dorazila jsem za deset pět. Než jsem vešla dovnitř, ještě jsem se 3x učesala-no jdu přece na vlasovou zkoušku! Prošla jsem nějakým průjezdem a ocitla se v místnosti, kde asi 4 chlapi vybalovali z krabic kamery, stativy, světla a podobný harampádí. Když mě uviděli, koukali na mě jak na zjevení.
"Dobrý den, já jsem z agentury XY a jdu na vlasovou zkoušku," řekla jsem. "Opravdu?" řekl ten jeden. "Jakube, víš o tom něco?" obrátil se na dalšího chlapa. "Vím," řekl Jakub. "Tak si ji vem," říká ten první. "Nojo, vlasy má krásný," prohlásil další. Nemohla jsem potlačit smích.
Posadili mě do místnosti, kde byla kuchyňka a nabídli mi, jestli nechci kafe nebo čaj. Poděkovala jsem a odmítla. V té místnosti jsem pak strávila nekonečnou hodinu. Znáte takový ten pocit, když někde čekáte, nemáte co dělat, koukáte po celý místnosti a máte pocit, že každej roh, každý smítko už znáte nazpaměť? Tenhle pocit jsem přesně měla. Z nudy jsem spočítala, kolik tam měli minerálek. Přesně 120 lahví.
V 6 hodin konečně přišel kameraman(u filmu je tohle fakt typický-řeknu ve čtyři, myslím v pět). Postavili mě před kameru a řekli mi, že se mám otáčet na místě, čechrat si vlasy, různě s nima házet, doleva, doprava, nahoru, dolů...Připadala jsem si jak na metalovým koncertně. Po 10 minutovým blbnutí s vlasama ve stylu "To ne já, to moje Šauma" jsem byla propuštěna domů.
Nakonec jsem se alespoň trochu dozvěděla, v čem to vlastně budu hrát. Reklama na "něco na vlasy"; to mi pánové řekli.

Příští týden bude pěkně náročnej. Můj první natáčecí den je v pondělí. Natáčecí den má 12 hodin, ale přesčasy jsou hodně pravděpodobný. Zkušenosti s natáčením už mám, a proto vím, že je to jedno velké čekání. Ale těším se.

Těšte se na další část z deníku filmové(spíš reklamní..) hvězdy:)

Halloween

2010-10-31T11:34:00.006+01:00

Původně jsem chtěla jít na Halloween za krvelačnou krysu, ale když mi sestra řekla, že v těch uších vypadám spíš jako netopýr, rozhodla jsem se jít za něco neurčitýho, prostě něco zkříženého s něčím. Rodiče mi sice nabízeli, že mě odvezou autem, ale já se rozhodla, že trocha srandy neuškodí, a tak jsem jela metrem.
Pobíhání venku se hřbitovníma svíčkama a strašení se navzájem; 12 pizz, 10 popcornů, kila bonbonů a chipsů, litry Coca-coly, džusu a Shocků, 4 krabice cerálií(a já odolala a měla jen 3 kousky pizzy, ještě, že mám tak silnou vůli..); sledování kvalitních filmů(Scary movie 1 a 2, Prci, prci, prcičky); totálně prokecaná noc; 3 hodiny spánku; pití čaje ráno v kuchyni.
Lepší zakončení podzimních prázdnin jsem si nemohla přát.

Trochu jiná koncepce

2010-10-29T19:02:00.005+02:00

From Indie kid

Nějaký čmáranice..

From Indie kid

Sestřička

From Indie kid

Homerova momentka :)

From Indie kid

Vlevo něco, co jsme upekly se sestrou a vpravo moje ne-úplně-lákavě-vypadající snídaně, ale vzhled není vše!

From Indie kid

Dopoledne v Ikee a pak oběd: losos se zeleninovými medailonky. Možná jsem to měla vyfotit dřív, než jsem to rozňachňala..

From Indie kid

A moje nová radost z Ikey, světýlkovej řetěz! Provizorně jsem s ním obvěšela poněkud narcisoidní obraz, kterej jsem dostala od maminky.

Dneska ráno v koupelně(?) jsem si najednou zničehonic řekla, že sama sebe začínám trochu nudit. Myslím tím můj blog. Mám ráda fashion-blogy, ale ještě radši mám, když se podívám na nějaký jiný fotky než jen "outfitový" fotky a třeba si i něco přečtu. Já třeba strašně ráda fotím věci okolo sebe(a po Vánocích, až budu mít zrcadlovku, mě to bude bavit ještě mnohem mnohem víc), ale fotky mám pak stejně jenom v počítači; nemám je kam dávat.
A proto, si svůj doteď fashion-blog trochu předělám na takový "fashion blog+fotkový deníček". Je to pak zajímavý si takhle ten "deníček" znovu projíždět. Přes dva roky jsem si dřív psala "deníčkovej" blog na blogu.cz a docela mi to chybí. Tak to jen tak pro info.

Tyhle prázdniny byly naprosto skvělý. Ikea, kino a tak. V kině jsem byla na filmu Občanský průkaz. Líbilo se mi to, líbilo se mi to hodně moc. A dávám plus za Bobíka (Dylana). Jak už napsala Agnes, je to takovej ten druh filmu, kterýmu se při sledování smějete, ale když to skončí, začnete o tom přemýšlet a cítíte se vlastně hrozně smutný. Povinně bych na to poslala všechny voliče KSČM.

Není tu náhodou nějaký designer? Nechce mi někdo třeba pomoct s literární rešerší na téma "Využití informačních technologií v designu"? Teď jsem v poměrně dobrý náladě, a tak se mi na to nechce myslet, ale před pár dny jsem se z toho nervově zhroutila-nemám nejmenší tušení, o čem budu psát. teda tušení bych měla, ale problém je, že nevím, kde o těch věcech mám něco sehnat. Asi si to vycucám z prstu.

Zítra ráno se hodlám vykopat z postele brzo a vyrazit na poslední blešák v tonhle roce. A večer na halloweenskou party, chuchůů!

Velmi skandinávské

2010-10-22T14:07:00.003+02:00

From Indie kid

Jacket-from Australia, Scarf-?, Shirt-Tally Weijl, Bag, shoes, ring-H&M, Leggings-C&A

Výstava o K.H. Máchovi byla fajn, akorát to počasí jako na "první máj" moc nebylo. Sluníčko sice svítilo, ale 2°C nejsou úplně nejlepšejší. Ale já jsem na to vyzrála, měla jsem pod tou košilí ještě dvě trička:)

Škoda, že nemám blonďatý vlasy, to bych se dneska cítila jako úplná skandinávka.

Mějte se!

Šprt

2010-10-15T15:46:00.005+02:00

From Indie kid

Cardigan-New Yorker, T-shirt-Pull&Bear, Shoes-Primark, Bag-Vintage, Bow-Just a piece of fabric I found at home:)

Šprt je super slovo. Šprtšprtšprtšprt! Jsem teď docela šprt. Mám plnej počet bodů z literárního testu, jedna mínus z matiky (tady něco není v pořádku...), jedničku z mojí proklínané práce o hlubinné psychologie+její ústní prezentace a jedničku z VDT(Využití digitálních technologií). Teď už mi zbývá jen sloh na češtinu a šesti stránková rešerše na téma "Využití informačních technologií v designu", což bude docela těžký, protože absolutně ne-tu-ším, o čem psát. Ale všechno se nějak vyřeší...časem.
Hádejte, kdo dneska slaví svátek? Muhehe, já! A večer jdeme s rodičema na slavnostní večeři, jupí! A zejtra mě čeká sraz blogerů, tak na 87,4% se tam uvidíme ;)

Takový papučky, ty vole

2010-10-13T20:10:00.003+02:00

....prohlásili dva romští chlapci, co okolo mě prošli. Aneb pro pobavení Vám ukážu, jak jsem jednou měla pocit, že když půjdu ven v bačkorách, bude to děsně kůl aneb můj největší modní fail. Není to epic fail, ale fail určitě :D

From Indie kid

P.S. Teď je nosím je ve škole jako přezuvky :D

Zároveň bych se krátce chtěla vyjádřit ke komentářům k minulému článku. Agentura se jmenuje Casting plus a úzce spolupracuje s modelingovou agenturou Nova models. Casting plus dělá hlavně reklamy a komparzy do filmů, momentálně dělají reklamu na Coca colu, kvůli které jsem tam původně šla a nebo třeba klip pro Kanye West, takže si myslím, že je to celkem důveryhodnej podnik. To, že je agentura i modelingová jsem, než jsem tam přišla, nevěděla. Já bych do modelingový agentury nikdy nešla, protože modelka nejsem a nikdy asi nebudu, i když zas tak ošklivá nejsem(noo, i když..na týhle fotce jsem), to ne, ale postavu na to holt nemám. To, že mi paní řekla, že budou moje fotky nabízet i do časopisů, mě tak dost překvapilo...ale moc velký šance si nedávám. A jak to probíhalo? V pohodě. Přišla jsem, paní nám povykládala o agentuře, vyplnila jsem dotazník, změřila si míry a šla se nafotit. A to je všechno.
Snad jsem odpověděla na všechny Vaše dotazy.

Hezký prostředek týdne!

Mlhavo, nevlídno.

2010-10-09T18:18:00.008+02:00

From Indie kid

Trench-coat-F&F, Dress-H&M, Scarf-?, Boots-Tally Weijl, Satchel-vintage

Tohle bylo počasí přesně stvořené pro můj nový trenčkot. Dlouho jsem nějaký hledala a nakonec jsem ho našla v Kralupech nad Vltavou(?!), v Tescu(!!), za 300 Kč(!!!).

V poslední době nemám skoro na nic čas, pořád se učím-(dost jsem se teď začla snažit ve škole, stal se ze mě ještě větší perfekcionista než předtím, taková dvojka z testu mě dokáže pěkně naštvat)...Ani na designbloku jsem nebyla, to nejsem vůbec správná bloggerka! I když, byla jsem na Decadence now, dokonce na vernisáži. Měla jsem pozvánku a myslela jsem, že to bude trošku víc "V.I.P", když tam směli jen ti s pozvánkou, ale bylo tam lidí jak na nádraží. Spousty Vuittonek(Vuittonky se mi tak strašně nelíbí!), alternativních sestřihů, inspirativních lidí, dekadentních fotek a obrazů. Fotila jsem, ale protože se nesmělo s bleskem, tak fotky nestojí za moc.

V pátek odpoledne jsem se šla zaregistrovat do castingovo-modelingové agentury, paní se mě ptala, kolik mi je let, a když jsem řekla, že 15, udiveně se koukala, že prý mi tipovala tak 17. Posadila mě do místnosti s dalšíma dvěma holkama, dala nám dotazníky, a pak mě nafotili. Říkala mi, že mě budou nabízet nejen do reklam a filmů, ale i do časopisů jako modelku. Řekla jsem, že se asi na modelku moc nehodím, ale ona nato, že do časopisů nevadí, že jsem malá. Tak jsem na to zvědavá, kam mě obsadí...Takže kdybyste mě viděli nááááhodou někde v něčem jako Bravo! Girl nebo Cosmogirl, tak mě, prosím, hned nezavrhujte :D

Slečno, copak jste to za zvířátko?

2010-10-01T21:34:00.007+02:00

From Indie kid

Dress and fur-Zara, Bow-Grandma's scarf, Shoes-H&M, Purse-Handmade

..myslím, že na tuhle otázku se v duchu ptal každý druhý člověk, co se na mě divně koukal v metru. A nejen v metru. I na Václaváku jsem se všem líbila. Hlavně nějakým německým hochům. Připadala jsem si jako leopardo(potisk na mašli)-králíčko(mašle mi připomínala králičí uši a moje psaníčko bylo z králičí srsti, nechutný, co?)-medvěd(moje "kožešinka"). A kam že jsem se to tak vyfikla? Do kina Světozor, kde se promítaly filmy z filmového tábora od pražského kina Aero, na kterém jsem byla v létě a kde jsem získala cenu za nejlepší scénář. Jó, je to fajn pocit můj film na plátně v kině:)
Všimněte si mého supr make-upu. Poprvé v životě jsem šla ven s takovýmahle linkama a poprvé v životě se mi je povedlo udělat relativně pěkně na první pokus. Jsem na sebe pyšná!

A ještě jedna věc nakonec-byla jsem oslovena, zda bych Vás neupozornila na jednu poměrně zajímavou akci, takže pokud by někdy měl zájem, koukněte na www.blesk.cz/curych

Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce, holubici, zobajíc na psacím stroji.

2010-09-24T18:42:00.006+02:00

From Indie kid

Blazer-2nd hand(Next), t-shirt-H&M, cardigan-Cocolate( from Australia), shorts-2nd hand(Primark), shoes-Target( from Australia)

Od příště s sebou zásadně nosím hrábě, abych si pod sebe mohla nahrabat víc listí!

Ani nevíte, jak jsem ráda, že je konečně pátek! A ještě k tomu prázdniny! Od minulého pátku mám pocit, že mi asi brzo exploduje hlava. Docela živě si umím představit, jak se mi v mozku převalují všechny ty metafory, alegorie, epizeuxy, epitetony, obranné mechanismy ega, archetypy, vědomí a nevědomí, výroková logika, kartografie, respirace po indeferentních podnětových slovech, enantiodromické amplifikační analýzy a syntézy...DOST!
Minulý pátek jsem v noci seděla nad prácí o Hlubinné psychologii asi do dvou hodin, a pak si šla ještě pustit Věčný svit neposkvrněné mysli, což je docela šílenej film, ale rozhodně ho doporučuju. To samý v sobotu, akorát místo filmu už jsem odpadla do postele. Větší část dnešního odpoledne jsem opět proseděla v knihovně, v oddělení "Studijní literatura", nad Psychologickými slovníky.
No a tipněte si, co asi budu dělat dneska v noci...

Modro-šedá myš

2010-09-17T18:15:00.005+02:00

From Indie kid

Bolí mě nohy a hlava. Začíná mi docházet fantazie při nakupování oblečení. Nerozumím analytické psychologii ani vektorům. Zbožňuju našeho nového češtináře. Už jsem koupila pár vánočních dárků. Ztrapnila jsem se v drogérii.

Nic zajímavého mě nenapadá...

Jsem ráda, že článek s věcmi na prodej měl takový úspěch, skoro všechno je pryč, ale pár věcí ještě zůstalo, tak šup šup! Doufám, že jsem na nic a nikoho nezapomněla, všem odpověděla na meily a tak. Na poštu půjdu příští týden, tak mi pak nezapomeňte napsat, až Vám balíčky dorazí:)

Prodávááááám!

2010-09-14T22:42:00.010+02:00

Rozhodla jsem se zbavit věcí, co už nechci. Nechcete je někdo?
Mám celkem malou skříň a pomalu, ale jistě se mi začíná zaplňovat...
Kdybyste měli o něco zájem, pište na indie-kid@seznam.cz
(chtěla jsem si na to založit extra blog, abych to nestrkala sem, ale jsem moc líná...)

Věcí bylo původně mnohem víc, ale mizí to docela rychle, z čehož mám radost! Tak neváhejte a kupujte! :D

(doufám, že všem zájemcům, co mi psali, jsem odpověděla a nic omylem nesmazala...na způsobech platby a těhle věcech se domluvíme po meilu)

Tílko, H&M
velikost 34, 100 Kč

From Indie kid

Boty, H&M,
velikost 39, 300,- Kč

From Just call me Indie kid

Tak kdyžtak indie-kid@seznam.cz

Jsem jedna velká sova

2010-09-10T17:52:00.009+02:00

From Indie kid

Když jsem si tuhle sovičku objednala z ebay(chci ji už asi půl roku, ale nějak jsem se k tomu odhodlala až teď...), táta kolem mně týden chodil a dělal "Hůůůů!" To jsem jednou takhle odpoledne chtěla jít fotit, ale nějak to nevyšlo, a tak jsem se rozhodla, že vezmu stativ a zkusim to sama. A byl to srandy kopec, to Vám řeknu! Strávila jsem venku asi hodinu, protože mě hrozně bavilo si s tím různě hrát.

Prague fashion weekend

2010-09-06T21:45:00.007+02:00

From Indie kid

Můj ne-zrovna slavnostní PFW outfit+pár společných fotek. Fotky tenotkrát nic moc, nějak na nich za prvé nevypadám dobře a za druhé, můj extra kvalitní foťák se zase předved. Ale zanedlouho už možná budu fotit na něco lepšího:)

Tak jsem se tam taky vypravila. Né, že bych šla tak úplně za módou, chtěla jsem spíš potkat, vidět a poznat zajímavý lidi. V sobotu jsem se potkala s Abny, Martinem a Danny Rose, ale pak se někam ztratili a já tam zůstala sama s kamarádkou. Na přehlídku New fresh style jsme stály za zábradlím, ale na přehlídku "renomovaných českých a slovenských návrhářek" jsme se dostaly do čtvrté řady na "V.I.P" židličky. Nechci nikoho urazit, ale tahle přehlídka teda nic moc. Hlavně Zuzana Bottková(a teď vážně nechci nikoho urazit), byla...strašná. Dokonce jsem si to jméno napsala do mobilu a vedle toho jsem připsala "děs". Červené šaty ze šifonu s leopardími volánky fakt ne-e.
V neděli jsem se dostavila na přehlídku Diesel, Pimko atd. a potkala se se Sabčou, Sophie, Natali a Crazypig. Odešly jsme asi po 20 minutách, protože se nám to moc nelíbilo a navíc holky měly hlad. Pak jsme se ještě chvíli fotily, jedly, a pak se rozloučily.
No a večer jsem kulturně/módní víkend zakončila v Národním divadle na Cyranu z Bergeracu.

Ve škole je to docela síla, mám pocit, že tenhle rok bude docela těžkej...Snad se ale budu moct blogu věnovat aspoň tak jako doteď :)

Barvoslepá

2010-08-30T17:12:00.008+02:00

S kým se uvidím na PFW??? Kdybyste mě viděli, klidně mě přijďte pozdravit;)

From Indie kid

Tričko a boty-H&M, šátek-C&A, legíny-Supré(z Austrálie), taška-vintage, sako-ze sekáče.

Buď špatně vidím a nebo nevim. To tričko ve skutečnosti vůbec není takhle podivně nafialovělý, ve skutečnosti je spíš takový hnědý a o tom saku jsem si myslela, že je spíš černý než tmavě modrý. Ale tak nevadí.
Už jsem někdy říkala, že nemám ráda vítr??? Jo, v předminulém článku. Ale já ho fakt nemám ráda, kazí mi fotky!
Pomalu si začínám zvykat na školu. Holt se s tím musím smířit.
A začíná podzim, juchů! Mám ho ráda...ale nenávidím na něm jednu věc-následuje po něm zima a tu fakt nesnáším!

A to je asi tak všechno, co jsem Vám chtěla sdělit.

Wanted!

2010-08-28T15:15:00.002+02:00

From Indie kid

Dodatek: ty boty mi velký NEjsou. Nevím, proč to na fotkách tak vypadá...Jsou mi úplně v pohodě.

Pardon, že jsem Vás nechala tak dlouho čekat na další článek. Byla jsem pryč.

Tenhle outfit mám fakt ráda. Fakt jo. Kdybych si měla vybrat, v čem chci chodit do konce života, momentálně bych si asi vybrala tohle.
ALE-fotky mohly být lepší. Teda já na nich mohla vypadat líp. Nesnášim, když mi vítr cuchá vlasy. Nesnášim, když si ty vlasy před odchodem z domu půl hodiny "stájluju", pak vylezu ven a můžu začít zas znova. No nevadí. Jsou důležitější věci přece!

Ehm..neděsí Vás taky trošku představa, že asi za nějakých 80 hodin budete muset vstávat brzo ráno a jít do budovy, která Vám něco podezřele připomíná? Něco, co jste naposledy viděli před dvěmi měsíci a kam se Vám vůbec, ale vůbec nechce.
Mě teda JOOOO!

Mrs. Oversized

2010-08-13T18:12:00.009+02:00

From Indie kid

blazer-second-hand, t-shirt-New Yorker, leggings-Takko, bag-H&M, shoes-H&M

Ve čtvrtek ráno jsem si byla na poště vyzvednou balíček z Austrálie, co mi poslala teta k narozeninám. Dostala jsem lesklý legíny a můj oblíbený australský časopis Dolly s naprosto nejlepším dárkem na světě-čepice Urban originals, držte se, se zabudovanýma sluchátkama! Nejlepčejší! A večer jsem byla s kamarádkou/fotografkou v kině na 3 sezony v pekle. Moc se mi to líbilo, hlavně kvůli naprosto božímu Kryštofovi Hádkovi. Podle mě nejlepší českej herec současnosti. Měla jsem tu možnost ho potkat osobně a je vážně hrozně milej. A taky jsem měla na sobě jeho tričko. Jako sukni:)

Pátek třináctýho jsem zažila fajn odpoledne, opět s kamarádkou/fotografkou. Nebo bych spíš měla říct "nice afternoon with my friend/photographer", protože jsme na sebe celou dobu mluvily anglicky. Natáčely videa, skákala jsem ze zdí, schovávaly se pod Národním divadlem, koukaly na kluka, co si četl a určitě poslouchal Hadouken!, smály se, koukaly do tmy dalekohledem, kritizovaly obchody s "typicky českým suvenýrem", ruskýma bábuškama, četly si Dolly a koukaly na editorial s králíčkama, potkaly polomrtvý ptáčky v košíku, fotily divný fotky a všichni na nás koukali a bylo to fajn.

Meruňková

2010-08-09T13:20:00.013+02:00

From Just call me Indie kid

A na závěr fotka alá Superman :D I když to tak možná nevypadá, tak jsem ve vzduchu! A kradu víno, ale pššššt!

From Just call me Indie kid

Za prvé bych Vám moc chtěla poděkovat za zvyšující se číslo followers-moc si toho vážím! Už jen 29 a jsem na 200:)
Za druhé bych Vám chtěla poděkovat za nabídky, co mi chodí, protože mě to strašně moc těší! A můžete jich posílat klidně ještě víííííc;)
Za třetí, založila jsem si formspring(v menu je odkaz). Takže se mě koukejte na něco zeptat, šup šup!

O víkendu jsem slavila narozeniny(který teda mám až 16.srpna). Za jeden den jsem snědla 2 kg ovocnýho salátu, spoustu oříšků, vlašskejch, kešu, wasabi, sušený brusinky, 4 broskve, jablko, ovesnou kaši a navrch lososa a šťouchané brambory se sušenými rajčaty a pomerančový salát s balsamicem. Druhý den mi bylo trošku špatně. Nakonec se ukázalo, že to-světe div se-nebylo z ničeho, co jsem teď vyčetla. Ale oslava byla fajn.

A na závěr jeden z mých prvních "mediálních úspěchů"-jsem ve street style rubrice na mdls.cz! Díky, Nadio!

http://www.mdls.cz/novinky/streetstylelook

Puntíky a ofinka

2010-07-30T20:20:00.015+02:00

From Just call me Indie kid

Tričko-Vero moda, Svetr-Cocolate(z Austrálie), Sukně-Valley girl(z Austrálie), Taška-po babičce, Boty-Primark, Prsten-H&M

Fotky by Sophie+fotka, kterou jsem použila v záhlaví taky od Sophie.

Jen tak pro začátek-rozhodla jsem se zůstat Indie kid. Asi to prostě ke mně patří, všichni mě tak znáte...
A k tomu minulému outfitu-objevilo se pár komentářů k mému "novému stylu". To ale není můj nový styl:) Řekla jsem sice, že se mi teď líbí věci, které mě dřív nechávaly chladnou, ale nijak radikálně měnit styl už nechci. Tohle byla prostě jen taková malá změna. Já ani nevím, co přesně je můj styl. A je mi to jedno-prostě si koupím to, co se mi líbí a je to:)

Jsem zpět z filmového tábora. A chci zpátky. Byly to jedny z nejlepších dnů v mým životě. Nechce se mi to nějak vypisovat, snad jen, že jsem vyhrála cenu za nejlepší scénář a pochválil mi ho i Tomáš Houška, scénárista a režisér, ten, co napsal třeba Gympl. Zakončení bylo v pražském kině Světozor, kde jsem ještě před premiérou zašla do Starbucks s pra-synovcem Miloše Formana(pardon, ale tuhle větu jsem si prostě nemohla odpustit:) a pak jsme byli na malé exkurzi po zákulisí(Kdybyste to viděli! Chci žít ve skladu plakátů!). Po promítání následoval ještě raut, který jsem ale vesměs probrečela, protože to bylo fakt hrozně moc smutný. Ach jo, proč musim vždycky hned začít brečet...

Tenhle týden mi začala brigáda. Docela mi to jde, až na to, že mi už dvakrát přivezly špatný počet novin a já je musela dokupovat a včera mi začalo pršet zrovna když jsem začínala, takže když jsem donesla poslední noviny, byla jsem zmoklá jak..zmoklá slepice. Ale už jen dva dny. To víte, bez práce nejsou koláče.

A o víkendu slavím narozeniny. Sice je mám až 16. srpna, ale máme takovou rodinnou oslavu. Většinu dárků jsem si vybrala sama, takže moc překvapení to nebude, ale vím, že rodiče pro mě mají ještě něco, o čem nevím, takže jsem dost zvědavá..

Dneska jsem se trošku(trošku hodně) rozepsala. Ale když začnu, nemůžu se zastavit.

Hell heels

2010-07-15T17:16:00.008+02:00

From Tereza's something like fashion blog

Všechno, co mám na sobě, je H&M, až na kabelku z Gate. Jo a ty boty mi nejsou velké, i když to tak vypadá...Zřejmě mám reflex nějak posunout při focení nohy dopředu, takže to tak na fotkách vypadá. Ale je to moje číslo a sedí mi...

V pondělí nám ukradli auto. A nejděsivější je na tom ten způsob, JAK ho ukradli. Někdo nám drze vlezl do chodby, vzal klíče (na kterých byly klíče nejen od auta, ale taky od domu a máminýho atelieru) a s naším autem odjel. Je to strašný. Tak hrozně mě to štve. Docela to narušilo spoustu našich plánů, spoustu věcí to zkomplikovalo. Ještě, že máme auta dvě. No nic, už nad tím radši ani nechci přemýšlet. Nad tím, že u nás doma byl zloděj, když já seděla u počítače...
V úterý jsem musela doma hlídat(zamknout a nikomu neotvírat!), a tak jsem si pustila Americkou krásu a Ztraceno v překladu. Na oba filmy už jsem se chystala dlouho, ale dostala jsem se k tomu až teď a okamžitě se oba zařadily do žebříčku mých nejoblíbenějších. Doporučuju!
Ve středu jsem byla venku s kamarádkou-fotografkou, potácela se Prahou na těhle botách a fotila tyhle fotky.
Ve čtvrtek jsem vstávala ráno ve 03:55. Šla jsem totiž vyzkoušet svou budoucí týdenní brigádu-roznost novin a časopisů. Vstávalo se mi úplně v pohodě a byl to hrozně zvláštní poci, jít si jen tak po ulici v půl pátý. Když bylo v 8 hodin všechno roznešený a já šla na tramvaj a viděla všechny ty lidi, co jdou teprv do práce, vduchu jsem si říkala "Pche, to já už jsem toho dneska stihla!" Pak jsem jela do knihovny, kde jsem ale zjistila, že mají až od 11:00, tak jsem se otočila a jela zas domů.
No a v pátek jsem byla s Týnou z firstflooroffashion ve Starbucksu.
Stojí to sice nekřesťanský peníze, ale je to táááák dobrý!

Mimochodem, mám takový dilema-už moc nechci být Indie kid. Teda..mám tu přezdívku ráda, ale mám několik důvodů, proč už ji nechci. Za prvé chci mít nějaký "normalní jméno"-jako třeba Sandra, Teruna, Adéla a tak dále. No a za druhé se už prostě necítím jako dítě. Holt jsem si to blbě vymyslela, měla jsem nad tím přemýšlet už na začátku, teď je totiž blbý to měnit. Ale co. Takže still independent, but not kid anymore. Možná ještě změním názor, ale ode dneška prostě Tereza:)

Tohle je na příští dva týdny poslední článek, v pondělí odjíždím na filmový tábor od pražského kina Aero. Doufám, že tenhle rok se dostanu ke kostýmům a že zase natočíme nějakej trhák! Mějte se:*

Bod varu

2010-07-11T21:34:00.008+02:00

From Indie kid

Ten pán se mi tam nějak připlet, tak jsem ho malinko využila...

From Indie kid

svetr-C&A, šaty-Takko, klobouk-H&M, kabelka-po babičce, boty-H&M, náhrdelník-Equip(z Austrálie)

1. Ty šaty jsou moc dlouhý
2. Ten klobouk mi nesluší
3. V tom svetru jsem se málem uvařila, ale nechci ukazovat svoje ruce.
4. Navzdory tomu, že denně jezdím na rotopedu, posiluju, jím naprosto zdravě a už si nevzpomínám, kdy jsem naposled měla něco sladkýho(myslím, že někdy v květnu..), připadá mi, že to se mnou nic nedělá! Na většině dnešních fotek vypadám...blbě.
5. Proč se v tramvaji topí?

Víkend jsem strávila mimo Prahu a paradoxně většinu času strávila uvnitř, v chládku, protože venku bylo prostě na umření. Náplní mého víkendu bylo převážně trhání a následná konzumace třešní(asi tak 3 kg). Radím, abyste to doma nezkoušeli, bylo mi pak trošku špatně...

Jsem taky tady

Nude tones

2010-07-07T10:08:00.010+02:00

From Indie kid

A nakonec ještě můj oblíbenec z Valdštejnské zahrady:

From Indie kid

Sice jsem říkala, že tu teď nebudu, a proto žádný nový článek teď taky chvíli nebude, ale nakonec se plány změnily a já jsem teď na chvíli v Praze.
Všimli jste si něčeho? Ne? Mám na sobě boty na podpatku! Naprosto neskutečně jsem trpěla, mám nohy plný puchýřů a málem jsem spadla, když po mě v tramvaji zastavil revizor a v tu samou chvíli ta tramvaj prudce zastavila, ale ustála jsem to!
Jo a tyhle Garden collection shorts má už sice asi 85% populace fashion blogerek, ale já jsem si nemohla pomoct. Takže teď je mám i já!

Just a few photos of today's outfit. I couldn't help myself and had to buy these Garden collection shorts, even though 85% of fashion bloggers already have them. But they are so nice and in addition they were on sale-couldn't resist.
And did you notice anything? I'm wearing high-heels! For the first time on this blog and actually in my life, wow!

Join me on Facebook → HERE

Vernisáž

2010-07-01T11:08:00.003+02:00

Do 10.7. nepočítejte s dalším článkem, bohužel odjíždím pryč...

From Indie kid

Omlouvám se za trochu přesvícené fotky.
Mimochodem, těhle šatů bych se chtěla zbavit. Prostě mi nesednou, nesluší mi a ani se mi už moc nelíbí. Kdybyste někdo měl zájem, napište na indie-kid@seznam.cz .Cena by byla dohodou, ale viděla bych to na takových 250-300 Kč. Časem budu možná prodávat víc věcí, které už nechci, hlavně doplňků.

Je to zvláštní. Nějak mi to pořád nedochází, ale včera jsem ukončila své základní vzdělání. Už konečně můžu být popelář! Haha. Ale moc se toho pro mě nemění-jelikož jsem na gymplu, stále budu chodit na stejnou školu a vídat ty samý lidi.
V pondělí měla moje máma vernisáž. Máma je akademická malířka, grafička..no prostě výtvarnice. Já a moje fotografka (to zní fakt dobře, co? "moje fotografka") jsme jí byly pomoct s občerstvením a tak trošku s hosteskováním. Tak jestli jste někdo v Praze a nevíte co dělat, můžete se stavit ve Vrtbovské zahradě na výstavě. Ta zahrada je naprosto nádherná! A ta výstava samozřejmě taky;)

I can't still believe, still don't realize it, but it's end of the school year. It's weird. I have finished my basic scholarship. But it won't be that big change for me, bcs I'm already at high school anyway-I'll be seeing the same people and going to the same building.
On monday, my mum, who is an artist, had a vernissage of her exhibition in Vrtbovská garden, which is in my opinion one of the most beautiful places in Prague. I helped her with some stuff there, like preparing buffet and greeting guests.

United Islands a drzý labutě

2010-06-26T17:58:00.005+02:00

From Indie kid

Jak jste si možná povšimli, dneska jsou moje fotky sice menší, ale zato kvalitnější než kdy jindy! Děkuju za ně Míše, která je vyfotila svým zbrusu novým (nebo se to píše dohromady..?) foťákem!

Včera jsem měla docela napínavé odpoledne. Vyrazila jsem si ve slevách koupit boty do Háemka. Na Arkádách jsem potkala Terunu s přítelem. Jen jsem jí pozdravila a šla dál. Protože jsem na Arkádách byla neúspěšná, vyrazila jsem do Palladia. No a v Topshopu jsem narazila zas na Terunu. Daly jsme se do řeči, prošly Palladium a pak po Příkopech do Zary. Tam jsem zjistila, že nemám mobil. Začla jsem strašně panikařit a hlavou mi prolétaly myšlenky na to, co budu muset udělat, jestli jsem ho ztratila. Rozloučila jsem se s Terkou a běžela do Palladia ho Háemkových kabinek. Šla jsem se zeptat na kasu, no a naštěstí ho měli! Uf!
(Ještě jednou díky Terce, za zapůjčení mobilu:)
Dneska ráno jsem se chystala na bleší trh na náměstí Míru, ale nakonec jsem neodolala a jela se sestrou a mámou do Háemka do Štěrbohol. Mám své první high heels, nové tričko a dva prstýnky, každý za 20 Kč. YES!
Odpoledne jsme s Míšou xpixiegirlx vyrazily na United Islands. Teda původně. Jenže pak jsme se tam jen prošly dvakrát okolo podia a jelikož nás hudba styl "irské tance" nějak nebrala, šly jsme se radši projít. Kolem vody, na nábřeží a nafotily jsme 459 fotek. Já jsem zvolila to naprosto nejvhodnější oblečení do 25 stupňů a to černé skinny jeans a svetr. Ale je to jeden z posledních zajmavých outfitů, co jsem Vám ještě neukázala, takže jsem to musela vytrpět! Hodně lidí říká "Už zase nemám co na sebe!", jenže u mě je to fakt pravda. Nemám žádný letní věci. Ale teď ve slevách něco zase přibyde a já to tu budu moct o prázdninách trošku víc rozjet:)

Today I meant to go to a flea market, but then I couldn't resist to go shopping with my mum and sister. There are pretty good sales, so I bought my very first high heels(hell yeah!) a t-shirt and some awesome rings. But now I am waitting for another, hopefuly even bigger sales. In the afternoon I visited festival United Islands with miss xpixiegirlx, but actually we were not any impressed by the music, so we just walked at the riverside, took zillions of photos and tried to drive away some cheeky swans, who wanted to peck us, while we were sitting beside water.

Je ze mě celebrita!

2010-06-23T12:42:00.007+02:00

Pár posledních fotek z Francie:

From Indie kid

Hlavou se mi honí spoustu věcí, co bych chtěla napsat a vůbec netuším, jak to všechno sformulovat dohromady. Myslela jsem si, že teď, když ve škole už vůbec nic neděláme, protože známky jsou uzavřený a už tam chodíme "aby se neřeklo", bude to největší flákačka. Ale to jsem se spletla. Mám tolik věcí, co musím zařídit, spoustu akcí ke konci roku, na které musím jít. Polovinu dne strávím zapisováním upomínek do mobilu, abych na něco nezapomněla. Ale už se to blíží, už jen pár dní a bude tomu všemu konec. Pak už si budu užívat. Chci, aby tohle léto bylo zatím to nejlepší, který jsem kdy zažila. Jojojo.
Taky jsem se rozhodla malinko změnit styl. Ne nějak radikálně, ale začínám se myslím tochu měnit. Začínají se mi líbit blazery, podpatky, světlé, béžové nude barvy. Chci se prostě trošku zdospělit. A taky to tady trochu "zkvalitnit". Lepší fotky, lepší outfity, chci tomu věnovat víc času a neflákat to tolik. Chci totiž dosáhnout víc, protože si myslím, že na to mám. Slibuju, že se zlepším.
Tak, to byl můj proslov :D
A musím se Vám s něčím pochlubit-včera jsem vběhla do Háemka na Václaváku, omrknout slevy a jak jsem se tam tak koukala na boty, na jednou mě zastavila nějaká slečna a zeptala se mě, jestli prý nemám blog. Řekla jsem jí, že jo a ona, že se jí moc líbí a že mi to chtěla jen říct. Uáá, strašně mě to překvapilo a byla jsem hrozně potěšená! Tímto zdravím blonďatou slečnu;)

France 2010, Part 1

2010-06-20T11:26:00.004+02:00

From Indie kid

A jedna od bazénu. Nemám zrovna postavu na focení se v plavkách, ale co!

Jsem zpět! Trošičku opálená a plná zážitků z Francie. Absolutně se mi nechce nic psát, protože by to stejně asi nemělo smysl. Myslím, že fotky budou lepší. A mám jich hrooozně moc. Myslím, že Vás jima budu teď několik dní spamovat ;-P

I am back! Full of nex experiences and a bit tanned. I'm to lazy to write anything about it, it would not have sense anyway. I guess that pictures can say more than words. And I have tons of pictures. I will probably spam it here with them for several days :-P

Une petite fille francaise

2010-06-09T15:16:00.008+02:00

From Indie kid

Odjíždím až v sobotu, ale do tý doby stejně už asi nic nepřidám, takže se jdu rozloučit teď. Ano, je to tak, všechno, fakt všechno je za mnou (Ok, ještě musím dodělat 3D domeček na IVT, ale to už je prkotina), všechny moje malý maturity už jsou napsaný a taktéž moje známky. Doufám, že až se vrátím budu:

1.)o něco malinko hnědější. Jsem bílá jak polární liška, když jí honí pytlák.
2.)plná nových zážitků. Ještě aby týden s mýma oblíbenýma lidma v Jižní Francii nebyl…
3.)mít spoustu fotek a budu Vám moct ukázat krásy Francie se mnou v popředí:)
4.)rozšířím svůj šatník o nějaký další úlovek. Nehodlám si celý týden koupit NIC k jídlu a žít pouze z toho, co tam dostanu + toho kuskusu a zeleniny, co si beru.

Asi tak za nějakých 100 hodin se budu válet na pláži. Už teď se mi stýská!

Au revoir mes chéris!

Prosím, nepřidávejte si mě na mém osobním fb profilu, kdyžtak jsem TADY
Děkuju:)

I am leaving on Saturday, but anyway I won’t post anything till then so I’m already gonna say goodbye to you now! Yes, it is truth, all those horrible things at school are over! I already know what my marks are, so I am done with all that learning!
When I’ll come back, I hope I will:

1.)be a bit more tanned. Now I am as white as a polar fox being chased by a poacher.
2.)be full of new experiences. Week with my friends in Southern France? Can’t wait!
3.)have plenty of photos which I will be able to show you!
4.) expand my wardrobe with some new booties. I’m not gonna buy anything to eat, just to be able to go shopping.

I already miss France now. In approximately 100 hours I will be lounging on a beach.

Au revoir mes chéris!