Jsem zpět. Neumím psát na české klávesnici, plete se mi totiž Y a Z a navíc vynechávám čárky a háčky. Tím pádem mi tenhle článek bude trvat asi pěkně dlouho.
Ještě k tomu se mi trochu motá hlava a cítím se jak na lodi, jako když se se mnou všechno houpe. To je nevyspáním-posledních asi 35 hodin bylo totiž hodně vyčerpávajích. Ale místo toho, abych si šla lehnout nebo se aspoň podívat na něco málo do školy, protože jsem měsíc zameškala, raději se pokusím napsat článek o mém pobytu v Austrálii. Nečekejte ale žádný sloh, jen stručný ''průlet'', a pak hromada fotek :)
Cesta tam byla docela OK. Až na let z HongKongu, dvakrát jsem zvracela. Ale ušetřím vás raději detailů :D Když jsme ale pak vylezly ven z těch skleněných dveří a už na nás čekala teta, normálně se mi do očí vhrnuly slzy štěstí. Říkala jsem si: ''Sakra, vždyť já jsem v Austrálii! Fakt, že jo!'' Po příjezdu jsem šla hned spát a druhý den se probudila ve dvě odpoledne. Tak by se mi to líbilo každý den :D
První den jsme jely do školy vyzvednout bratránka a sestřenici. Pak jsme jeli krmit papoušky. To je tam úplně normální, slítaj se tam jako holuby. A tady od tohohle dnu bych to asi jen tak zrekapitulovala. Navštívili jsme vánoční koncert školy, vystoupení tanečního ''spolku'' mojí sestřenice, akci Road to Bethlehem, jeli na klokani, barbecuovali, jeli se podívat do centra Melbourne, byli ve zlatokopeckém městečku Ballarat, tři dny strávili u moře v městečku Apollo Bay, kde jsem se pokoušela surfovat(jako důkaz mé snahy mám teď na břiše dvě modřiny, přímo na těch kostech, co vám vylejzaj, když jste hrozně hubený..teď nevím, jak se jmenujou a jsem příliš líná si dojít pro nějakou knihu o anatomii nebo se jen kouknout na Wiki..).
Pak jsme jeli na Phillip island, do ZOO, kde si můžete šáhnout na všechny možný klokánky a spol. a večer jeli na velkou atrakci, tučňáky, co za tmy vylézají z moře a jdou do svých ''nor''.
Vánoce nestály za nic, dostala jsem asi pět dárků(Oukej no..a 140 dolarů)atmosféra nebyla žádná, zato bylo asi 38 stupňů, dárky se rozbalují ráno 25.prosince, což nemá vůbec žádné kouzlo a vůbec je to celý takový divný...
26. prosince jsme jeli s kamarády strejdy a tety, co vlastní menší loď na projížďku na lachtany. Ze začátku jsem se pěkně bála a schovávala se do mikiny, abych se nemusela koukat, jak ta loď skáče na vlnách, ale pak mě to začlo bavit a jela jsem potom ještě jednou. A lachtany jsme viděli. Prostě si jen tak plavali ve vodě a seděli na nějakém altánku nebo čem postaveném ve vodě. Asi 2 metry od lodě, možná jsem si na ně mohla i sahnout, ale trochu jsem se bála. Ale prostě...zázrak!
27. prosince jsme šly provozovat něco, na co jsem se děsně těšila, a to nákupy v Xmas sales. Ó můj božéé! Přála bych vám to vidět...ty všechny obchody...věci, který se tady těžko schání, jsou tam na každým rohu...Navíc všichni jsou tam tak děsně styloví. Teda ne všichni, většina lidí nad třicet let už se oblíká hodně podobně, jako většina Čechů, ale mluvím spíš o mladších holkách. Australanky mají poměrně dobrý styl..Jejich poznávací znamení jsou legíny/jeggings(který se hodně nosí rovnou místo kalhot...za to by mě v Čr asi sežrali :D ), účes alá messy balerina bun, hnědý gladiátorky(všechny holky je měly nejspíš z jednoho obchodu-nekecám, všechny měly ty samý) a sukně nebo šaty s kytkovaným potiskem. Všechny ty holky tam vypadají hoodně podobně-ale všechny mají docela styl. Ani holky, co nemají zrovna modelkovskou postavu si z toho moc nedělají a v pohodě nosí legíny. A vypadaj v tom prostě dobře. Sestře jsem položila takovou jednu řečnickou otázku, a to: ''Proč sakra všechny to holky v tom vypadaj tak dobře, i když nejsou zrovna hubený?'' a sestra mi na to odpověděla: ''Protože to tak neřešej.'' A to je asi ono. Asi to moc řešíme. Neříkám, že holka, co má 164 kg si může vyjít v legínách a tričku a vypadá to skvěle, ale například já to asi moc řeším...no nic.
Pak jsme ještě jednou navštívili pláž a na Silvestra šli do města na ohňostroj, který se odpaloval ze stadionu MCG. Asi pět minut před startem začlo děsně lejt, ale naštěstí to nezrušili. Než jsme pak doběhli do auta, všichni byli úplně mokrý, až na mě, která jsem na to vyzrála a běžela pod piknikovou dekou. Muhehe :D
Půlnoc jsem pak strávila s bratránkem a strejdou u jeho kamaráda Cliva. Když se mě strejda zeptal, jestli chci jít at his friend's place, řekla jsem Why not?, čehož jsem pak trochu litovala. His friend's place byl dům s příjezdovou cestou nakloněnou asi 85°, na čemž se hlavně za deště dost špatně šplhá. Dům byl plnej šílenců s glow sticks okolo všech končetin a krku, do půl těla svlečenejch a s flaškama piva v rukou.Asi půl hodiny jsem postávala a sledovala, jak ostatní hrajou Guitar hero. Nakonec se mnou začly konverzovat dcera toho Cliva a její kámoška, takže to bylo ''Oh my god, she's from Europe!!!'' a tak, ale byla to sranda. Odjížděli jsme nějak v půl druhý. Ani jsem si s nikým nepřipila do novýho roku, což mě trochu mrzí.
A pak už to ubíhalo děsně rychle. Den před odjezdem jsme ještě šli utratit poslední peníze na Camberville Market, což je trh, kde si můžete zaplatit svoje místo a prodávat svý starý věci. Bylo tam spoustu starejch věcí, stylovejch lidí a retro oblečení. Úžasný místo. Ulovila jsem tam nakonec jen jednu věc, a to leather jacket za 20 dolarů. Ještě mi zbývalo 21 dalších, tak jsme šly odpoledne ještě nakupovat do Knoy city, obrovskýho nákupáku.
Odjezd byl děsněj. Ten měsíc utekl jako voda a loučit se se všema bylo hrozný. Brečela jsem. Jojo, moc...Cestou zpátky jsme se ještě stavily v HonkKongu, kde jsme měly 9 hodin čas. To byl docela fajn zážitek, z města jsem toho moc neviděla, ale samy jsme zvládly odjet autobusem z letiště, a pak zase zpět, což je tam docela těžká věc :D Byly jsme tam asi hodinku a půl, ale...byla jsem v Číně! Pak už byla cesta v pohodě, všehno šlo hladce a v 10:38 5. ledna 2010jsme přistály v Praze. A to je asi konec příběhu. Popsala bych to asi líp, ale už jsem to chtěla mít z krku, a teď nejsem úplně v nejlepším stavu. Hlava se mi motá ještě víc, než když jsem začla psát, chce se mi spát a všechno mě bolí. Nesnášim lítání :D
Na fotky se teď už asi nezmůžu, takže snad zítra velkej photoreport ;)
Ještě k tomu se mi trochu motá hlava a cítím se jak na lodi, jako když se se mnou všechno houpe. To je nevyspáním-posledních asi 35 hodin bylo totiž hodně vyčerpávajích. Ale místo toho, abych si šla lehnout nebo se aspoň podívat na něco málo do školy, protože jsem měsíc zameškala, raději se pokusím napsat článek o mém pobytu v Austrálii. Nečekejte ale žádný sloh, jen stručný ''průlet'', a pak hromada fotek :)
Cesta tam byla docela OK. Až na let z HongKongu, dvakrát jsem zvracela. Ale ušetřím vás raději detailů :D Když jsme ale pak vylezly ven z těch skleněných dveří a už na nás čekala teta, normálně se mi do očí vhrnuly slzy štěstí. Říkala jsem si: ''Sakra, vždyť já jsem v Austrálii! Fakt, že jo!'' Po příjezdu jsem šla hned spát a druhý den se probudila ve dvě odpoledne. Tak by se mi to líbilo každý den :D
První den jsme jely do školy vyzvednout bratránka a sestřenici. Pak jsme jeli krmit papoušky. To je tam úplně normální, slítaj se tam jako holuby. A tady od tohohle dnu bych to asi jen tak zrekapitulovala. Navštívili jsme vánoční koncert školy, vystoupení tanečního ''spolku'' mojí sestřenice, akci Road to Bethlehem, jeli na klokani, barbecuovali, jeli se podívat do centra Melbourne, byli ve zlatokopeckém městečku Ballarat, tři dny strávili u moře v městečku Apollo Bay, kde jsem se pokoušela surfovat(jako důkaz mé snahy mám teď na břiše dvě modřiny, přímo na těch kostech, co vám vylejzaj, když jste hrozně hubený..teď nevím, jak se jmenujou a jsem příliš líná si dojít pro nějakou knihu o anatomii nebo se jen kouknout na Wiki..).
Pak jsme jeli na Phillip island, do ZOO, kde si můžete šáhnout na všechny možný klokánky a spol. a večer jeli na velkou atrakci, tučňáky, co za tmy vylézají z moře a jdou do svých ''nor''.
Vánoce nestály za nic, dostala jsem asi pět dárků(Oukej no..a 140 dolarů)atmosféra nebyla žádná, zato bylo asi 38 stupňů, dárky se rozbalují ráno 25.prosince, což nemá vůbec žádné kouzlo a vůbec je to celý takový divný...
26. prosince jsme jeli s kamarády strejdy a tety, co vlastní menší loď na projížďku na lachtany. Ze začátku jsem se pěkně bála a schovávala se do mikiny, abych se nemusela koukat, jak ta loď skáče na vlnách, ale pak mě to začlo bavit a jela jsem potom ještě jednou. A lachtany jsme viděli. Prostě si jen tak plavali ve vodě a seděli na nějakém altánku nebo čem postaveném ve vodě. Asi 2 metry od lodě, možná jsem si na ně mohla i sahnout, ale trochu jsem se bála. Ale prostě...zázrak!
27. prosince jsme šly provozovat něco, na co jsem se děsně těšila, a to nákupy v Xmas sales. Ó můj božéé! Přála bych vám to vidět...ty všechny obchody...věci, který se tady těžko schání, jsou tam na každým rohu...Navíc všichni jsou tam tak děsně styloví. Teda ne všichni, většina lidí nad třicet let už se oblíká hodně podobně, jako většina Čechů, ale mluvím spíš o mladších holkách. Australanky mají poměrně dobrý styl..Jejich poznávací znamení jsou legíny/jeggings(který se hodně nosí rovnou místo kalhot...za to by mě v Čr asi sežrali :D ), účes alá messy balerina bun, hnědý gladiátorky(všechny holky je měly nejspíš z jednoho obchodu-nekecám, všechny měly ty samý) a sukně nebo šaty s kytkovaným potiskem. Všechny ty holky tam vypadají hoodně podobně-ale všechny mají docela styl. Ani holky, co nemají zrovna modelkovskou postavu si z toho moc nedělají a v pohodě nosí legíny. A vypadaj v tom prostě dobře. Sestře jsem položila takovou jednu řečnickou otázku, a to: ''Proč sakra všechny to holky v tom vypadaj tak dobře, i když nejsou zrovna hubený?'' a sestra mi na to odpověděla: ''Protože to tak neřešej.'' A to je asi ono. Asi to moc řešíme. Neříkám, že holka, co má 164 kg si může vyjít v legínách a tričku a vypadá to skvěle, ale například já to asi moc řeším...no nic.
Pak jsme ještě jednou navštívili pláž a na Silvestra šli do města na ohňostroj, který se odpaloval ze stadionu MCG. Asi pět minut před startem začlo děsně lejt, ale naštěstí to nezrušili. Než jsme pak doběhli do auta, všichni byli úplně mokrý, až na mě, která jsem na to vyzrála a běžela pod piknikovou dekou. Muhehe :D
Půlnoc jsem pak strávila s bratránkem a strejdou u jeho kamaráda Cliva. Když se mě strejda zeptal, jestli chci jít at his friend's place, řekla jsem Why not?, čehož jsem pak trochu litovala. His friend's place byl dům s příjezdovou cestou nakloněnou asi 85°, na čemž se hlavně za deště dost špatně šplhá. Dům byl plnej šílenců s glow sticks okolo všech končetin a krku, do půl těla svlečenejch a s flaškama piva v rukou.Asi půl hodiny jsem postávala a sledovala, jak ostatní hrajou Guitar hero. Nakonec se mnou začly konverzovat dcera toho Cliva a její kámoška, takže to bylo ''Oh my god, she's from Europe!!!'' a tak, ale byla to sranda. Odjížděli jsme nějak v půl druhý. Ani jsem si s nikým nepřipila do novýho roku, což mě trochu mrzí.
A pak už to ubíhalo děsně rychle. Den před odjezdem jsme ještě šli utratit poslední peníze na Camberville Market, což je trh, kde si můžete zaplatit svoje místo a prodávat svý starý věci. Bylo tam spoustu starejch věcí, stylovejch lidí a retro oblečení. Úžasný místo. Ulovila jsem tam nakonec jen jednu věc, a to leather jacket za 20 dolarů. Ještě mi zbývalo 21 dalších, tak jsme šly odpoledne ještě nakupovat do Knoy city, obrovskýho nákupáku.
Odjezd byl děsněj. Ten měsíc utekl jako voda a loučit se se všema bylo hrozný. Brečela jsem. Jojo, moc...Cestou zpátky jsme se ještě stavily v HonkKongu, kde jsme měly 9 hodin čas. To byl docela fajn zážitek, z města jsem toho moc neviděla, ale samy jsme zvládly odjet autobusem z letiště, a pak zase zpět, což je tam docela těžká věc :D Byly jsme tam asi hodinku a půl, ale...byla jsem v Číně! Pak už byla cesta v pohodě, všehno šlo hladce a v 10:38 5. ledna 2010jsme přistály v Praze. A to je asi konec příběhu. Popsala bych to asi líp, ale už jsem to chtěla mít z krku, a teď nejsem úplně v nejlepším stavu. Hlava se mi motá ještě víc, než když jsem začla psát, chce se mi spát a všechno mě bolí. Nesnášim lítání :D
Na fotky se teď už asi nezmůžu, takže snad zítra velkej photoreport ;)
ahoj indie!! tak toto co si tu popisala vyzera dost zaujimavo...ja som bola cez leto na mesiac vo frencuzsku a bolo super..a do australie by som strasne chcela ist tiez..a tesim sa ked ukazes co si si vsetko priniesla...good luck
OdpovědětVymazatReb from www.fresshion.blogspot.com
WOW! Austrálie a Čína! To je sen! Fakt pohádka.
OdpovědětVymazatA ty šaty jsou taky skvělý :)