Super sweet sixteen

From Indie kid

From Indie kid

Jak poznamenaly holky-ostatní lidi řeknou "Miluju jídlo", já říkám "Miluju fotit jídlo"

From Indie kid

From Indie kid

Moje "vegetarian quesadilla"

From Indie kid

Ty boty jsou sice pěkný na pohled, ale chodit v nich bylo peklo!Jsou mi totiž trošku malý, ale musela jsem to přetrpět.

From Indie kid

From Indie kid

From Indie kid

Zatímco ostatní dělali blbosti a frkaly po sobě frkačkama, my jsme fotily.

From Indie kid

Troje nejhezčí boty:)

From Indie kid

Podjíždění Karlova mostu.

From Indie kid

Něco tak sladkýho už jsem dlouho neměla! Nebyla jsem ani schopná to dojíst a to jsem měla úplně mini porci.

From Indie kid

From Indie kid

Alá Titanik.




Poslední asi dva týdny jsem byla jako Robinson. Čekala jsem totiž na pátek-na tenhle pátek. Jedna z mých 3 nejbližších kamarádek slavila šestnáctiny a já jsem se na to úplně neuvěřitelně těšila. Na pozvánce stálo "Dobrý vzhled nutností", a tak jsme se rozhodly, že se nějak trošku vyfiknem. Samozřejmě jsem outfit plánovala asi týden dopředu.
Všechno začalo tím, že jsme se po škole s D. sešly u mě se záměrem trošku D. "vystájlovat". vyzkoušela jsem na ní asi 4 outfity, všechno jí hrozně slušelo, ale zas dělala Zagorku, že je to sice pěkný, ale "že se v tom necítí". Ach jo, některý lidi by mohli vypadat mnohem líp, kdyby chtěli:)
Na Staroměstskou jsme dorazily přesně ve čtyři. Pak jsme seděly asi půl hodinky v Panerii, kde jsem si dala vegetarian quesadilla. Nic moc, teplej salát mi přijde trochu zvláštní, ale nebylo to tak hrozný. Potom jsme zamířily v řece, kde jsme se chvíli fotily, no a pak směrem k mini přístavu, kde jsme nasedly a vypluly. Po dlouhý době jsem měla něco sladkýho, málem mi umřely nohy s těch příšernejch bot, a taky se mi chtělo děsně na záchod, ale na tý lodi bylo na dveřích WC napsáno "For emergency use only", takže nic.
Pak jsem se fotila u řeky(mimochodem asi 20 cm od mrtvý krysy, co tam ležela) a když jsem pak lezla od řeky do kopečku, kterej byl hrozně strmej a mně se to nechtělo celý obcházet, flákla jsem sebou na zem. Všichni se mohli smíchy potrhat, já teda taky. Ležela jsem tam asi 5 minut a smála se, nechtěla jsem se zvedat, protože mě při tom viděli všichni ti lidi okolo. Ale víte, čeho jsem se v tu chvíli bála nejvíc? Aby se mi neroztrhly silonky! Tak se pozná správný fashionista :D
Fotek mělo být ještě víc, ale bohužel mé dvorní fotografce Terce se rozbila kamera, ale naštěstí mám aspoň fotky na mém foťáku.