Until the ice begins to thaw

Kolikrát už jste se za tuhle zimu rozplácli na ledu? Já zatím dvakrát, a to včera večer a dneska odpoledne. Včera večer mě nikdo neviděl, zatímco dneska to byla celkem zábavná historka. Vylezu ze školy, jdu na klavír. Přede mnou jdou kluci ze třeťáku, a protože spěchám, chci je obejít. Když je obcházím, ujede mi to (blbý Ugg boots!) a jsem na zemi. "Doprdele!", začnu se nahlas vztekat. (No ale pochopte, že když vedle vás někdo do telefonu řiká: "No ale víš, že sem s ní šu*al?", je to zajímavější než to, co máte pod nohama. A hlavně, když to říká váš bývalý ehm...řekněme objekt zájmu :D "Dobrý? Seš pohodě?" povídá mi. "Jo, dobrý, všechno OK" odpovídám. "Ono to klouže noo, musíš dávat pozor," říká další z nich. Začnu si oprašovat kabát na zadku. "Ještě tam něco máš," říká mi ten samej. Koukám si na zadek a oprašuju kabát, co nejvíc to jde. "Chceš pomoct?" povídá. Otočím se na ně a zasměju se jeho džouku. "Né, už tam nic nemáš," povídá. A pak dodá "Jenom naše oči." Haha. Už se neotáčím, ale směju se. A jak se od nich vzdaluju, zaslechnu něco jako "Ale je docela dobrá, ne..." A to je konec mé rádoby zábavné storky.

A jak jste vy přežili první týden roku 2011(pátek nepočítám, protože pátek=malá sobota)? Já se mám zatím celkem dobře. Nic jsem nijak výrazně nezkazila, všechno je ok. Vlastně jo! Včera jsem si při laborkách z biologie sedla na židli, na kterou nějakej naprostej ***** předmnou nalepil žvejkačku a zničil mi můj hodobóžovej jelení svetr. Teda nezničil, snad to půjde dolů, ale stejně. Střílet tyhle lidi.

Jo a mám několik nápadů, které by se Vám (vzhledem ke komentářům k mé jelínkové tašce) mohly celkem líbit, takže stay tuned!