Smíchov, Strossmayerák, únorová noc.

V pátek mi začaly prázdniny a nic extra jsem nedělala. Zato v sobotu večer jsem vyrazila na akci, na kterou měl namířeno snad každý, co se alespoň trochu zajímá o módu-bleší trh v Meet factory. S kamarádkou D. jsme měly dohodnuto, že se tam snad někde najdeme, prošmejdíme to tam a až nás to přestane bavit, přesuneme se do Kina Oko, kde slavila narozeniny naše nejoblíbenější:) lektorka z filmového tábora Linda.

V Meet factory jsem byla vlastně poprvý. Sice jsem věděla, kde to je, ale nebylo mi úplně jasný, jak přesně se tam dostanu. Řekla jsem si ale, že se budu prostě držet stylových lidí a ti mě tam dovedou. Už na Andělu se dalo na první pohled poznat, kdo do MF míří, a tak jsem toho trochu využila. Když jsem se dobelhala na místo určení(obcházela jsem jak debil koleje asi 2 km), bylo už tam pěkně narváno; mezi prodejními stolečky se pomalu nedalo protlačit. Hned za vchodem jsem narazila na pár známých blogových tváří. Řeknu Vám, že tolik stylových a zajímavých lidí jsem pohromadě už dlouho neviděla. Měla jsem pocit, že se svým trapným rádoby fešn-blogískem se můžu rovnou zahrabat...
Snažila jsem se trochu tlačit mezi všemi těmi stylaři a okukovat, co kdo prodává, ale bylo to dost těžký. Myslím, že to ten večer byl v celý Praze nejmenší prostor s největším počtem lidí na něm. Po chvíli jsem narazila na D. a její kamarádky, mezi nimiž byla mimochodem i ségra Adély z heels-in-Prague (zadávám úkol:najděte ji na fotkách!).
Celý prostor jsem obešly asi 5x, což nám při tý tlačenici zabralo asi 2 hodiny. Nakonec jsem ulovila jen černý boty za 30 Kč, co nejsou nic moc (ale určitě se na něco budou hodit) a naušnice s miminkama, co jsme koupily s D. pro Lindu k narozeninám. Odcházely jsme asi v 7 večer a vyrazily směr Bio Oko. Na Andělu jsme ještě koupily k miminkám balíček makaronků u Paula a potkaly na zastávce zpěváka z Airfare-tvářil se pěkně namyšleně.

Když jsme dorazily do Oka (kde se mimochodem na baru asi za půl hodinky objevila Anit z fashionbook s psíkem), dostaly jsme havajskej věnec, abychom patřily mezi další členy oslavy, předaly dary a šly se nadlábnout. Vynalezla jsem nejlepší jídlo světa; kus-kus se zeleninou+mrkvový salát+tzatziky+guacamole+olivy→zamícháte do nechutně vypadající hmoty=třikrát si přidáte. A taky jsem snad poprvý v životě pila (jako regulérně pila) víno. Ale byl to střik. Jsem hodná holka.

Součástí oslavy bylo to, že kdo měl havajský věnec, mohl se zúčastnit zadarmo projekce Děcka jsou v pohodě. Proroctví "Jestli-se-chceš-poblejt-jdi-na-tenhle-film" se nevyplnilo; sice jsem to neviděla celý, jelikož jsem musela domů, ale půlka vypadala slibně. Dokoukala jsem do dneska ráno. Dávám 3 a půl hvězdičky z pěti.

No a dneska ráno jsem teda dokoukala Děcka jsou v pohodě a vyrazila na casting na hlavní role do seriálu Vyprávěj. Překvapivě jsem ani nebyla moc nervozní; myslím, že jsem pro to udělala, co jsem mohla-se svým hereckým výkonem jsem spokojená. Tak uvidíme.

A ještě něco na závěr: Tlačím se takhle davem v MF a najednou na mě nějaká slečna vybafne: "Tebe já znám! Ty máš blog, je úplně úžasnej!" Vykoktala jsem ze sebe něco jako "Děkuju" a přihlouple se usmívala. Už po druhé za posledních 8 dní. Jojoo, jsem selebrita!