Deník filmové hvězdy, dovětek

Zámek Dobříš



J.K.: "That must have been a freak who built this!"





Richard fušující do mého džobu!



S J.K.em!



Příprava Elizabeth





A tady seděl náš Friendly island



Ričrrrrd!



Já vypadám retardně, Morgan i J.K. se asi dloubou v nose, ale je to fotka s Elizabeth!



Ričrd za pultem



Úchylácký latin-lovers. Škoda, že nevidíte ty chlupaté hrudě a průhledné košile!

Jak už jsem psala, v pátek jsem se vrátila domů v 01:30 hodin v noci. Mercedes mě vysadil na rohu ulice a já šla domů. Takhle pozdě venku nikdy nebývám, a tak jsem si těch 100 m, které mi zbývaly k domovním dvěřím, hrozně užívala. Obloha byla úplně fialová, všude ticho, žádný lidi a já jsem si připadala, jako když se vracím domů z nějakýho divokýho večírku. Připadala jsem si jak opilá, motala se mi hlava z nevyspání; byl to stejnej pocit, jako když jsem po 35ti hodinovém letu do Austrálie konečně vstoupila na pevnou zem a málem upadla na zem, jak jsem se motala. (A pak jsem spala až do 2 hodin do odpoledne, ráno se probudila, bylo 10.prosince a já jsem šla do kuchyně, venku bylo sluníčko a na verandě seděly kakadů a já si dala cereálie s mlíkem a...stop-to je zas jiná historie.)
Když jsem přišla domů, zapadla jsem do postele a vzbudila se "až" v 6:10 ráno. Když jsem usínala, byla jsem v takovým stavu, kdy jsem si ještě neuvědomovola situaci. Ráno jsem prozřela. Žádný ranní "pick-up" Mercedesem a jízda na Barrandov, žádný "kafíčko nebo tak", žádná cesta do maskérny a kostymérny a to nejhorší-žádnej J.K., T.K., Grant, Chris a už vůbec ne Richard. Přiznávám, že když se mě ve škole někdo zeptal: "Tak co, jaký to bylo?", většinou jsem řekla "Fucking amazing!" a nenápadně se snažila zakrýt oči, do kterých mi v tu chvíli vyhrkly slzy. Bez mučení přiznávám, že jsem víkend více méně probrečela, "probloumala" po obchodech (Namlouvala jsem si totiž, že když si koupím něco na sebe, rozveselí mě to, a že v obchodech alespoň na chvíli zapomenu. Chyba. Nic jsem si opět nekoupila a navíc jsem se málem rozbrečela v metru.), když jsem koukala na televizi, opravdu jsem koukala NA televizi a ne ne to, co v ní dávali. A abych měla ještě víc "emo" náladu, přetahla jsem si do ipodu složku se jménem "Richard", tzn. ty písničky, které jsem od něj dostala. Má skvělej vkus. Stejně jako já :D
Připadám si fakt hloupě. "Zamilovala jsem se" (ne v pravém slova smyslu, ale fakt jsem si ho oblíbila) do 39ti letýho chlapa, co žije v LA a je ženatej. A k srdci mi všichni ti kluci za ty 3 dny přirostli tak neuvěřitelně, že jsem se až divila, jak je to možný. Jenže teď už jsou pryč. V pátek ráno letěli do Zurichu, a pak směr Los Angeles. Kamarádka mě uklidňovala: "Prosimtě, buď ráda, že jsi je vůbec potkala. Teď můžeš říkat, že znáš někoho, kdo dělal klipy pro Rihannu, Britney Spears, 50 Centa, Kelly Clarkson, Gwen Stefani... Musíš zapomenout a jít dál! :D :D" Ta poslední věta byla myšlena trochu ironicky samozřejmě-zní to trochu jako nějakej film s Hilary Duff, co??
Můj smutek už naštěstí pomalu opadá; na přísloví "sejde z očí, sejde z mysli" bude něco pravdy. Ale rozhodně na ně nikdy, NIKDY nezapomenu úplně. Ani nechci. Bylo to úžasný, úžasný, úžasný a já jenom doufám, že svět je vážně malinkej a jednou (nevím proč, ale mé věštecké schopnosti mi říkají, že to bude za dva roky) se všichni zase potkáme. Já v to vážně věřim.

Dneska jsem si šla vyzvednout do kanceláře, kde "moje" agentura sídlí, peníze za natáčení. Předtím jsem se ale ještě rozhodla vrátit pro něco, co se mi v neděli v obchodech celkem líbilo. Když jsem si to ale zkusila, přišla jsem na to, že to v žádným případě! V poslední době jsem, co se oblečení týče, fakt bezradná! V obchodech se mi nic nelíbí, všechno je takový stejný...A když už konečně najdu něco, co se mi líbí, v kabince většinou zjistím, že je mi to velký/krátký/velkej výstřih/moc průhledný/blbý zapínání nebo tak něco. A nejhorší je, že trpím nemocí, kterou mám na světě asi jenom já-jmenuje se "fobie z utrácení." Čím víc peněz mám, tím víc je mi líto je utratit. Chápete to?! No ale konec povrchních témat, jako je nakupování!
Byla jsem s paní z agentury domluvená, že mám přijít v 5 hodin. Když jsem tam ale přišla, otevřel mi pán, kterej na mě koukal jak na zjevení. Zeptala jsem se, jestli je tam paní XY, že jsem s ní domluvená ohledně výplaty. Pán mi ale k mému velkému překvapení sdělil, že paní XY tam dneska vůbec není! Byla jsem celkem naštvaná-byly jsme domluvené a ona mi ani nedala vědět! No nevadí. Řídím se heslem, že všechno špatné je pro něco dobré. Třeba kdybych ty peníze dostala a šla s nima domů, někdo by mě přepadl a měla bych utrum!