úterý 16. listopadu 2010

Deník filmové hvězdy, dovětek

DSCI0001

Zámek Dobříš

DSCI0002

J.K.: "That must have been a freak who built this!"

DSCI0013

DSCI0017

Richard fušující do mého džobu!

DSCI0022

S J.K.em!

DSCI0023

Příprava Elizabeth

DSCI0028

DSCI0029

A tady seděl náš Friendly island

DSCI0034

Ričrrrrd!

DSCI0042

Já vypadám retardně, Morgan i J.K. se asi dloubou v nose, ale je to fotka s Elizabeth!

DSCI0045

Ričrd za pultem

DSCI0049

Úchylácký latin-lovers. Škoda, že nevidíte ty chlupaté hrudě a průhledné košile!





Jak už jsem psala, v pátek jsem se vrátila domů v 01:30 hodin v noci. Mercedes mě vysadil na rohu ulice a já šla domů. Takhle pozdě venku nikdy nebývám, a tak jsem si těch 100 m, které mi zbývaly k domovním dvěřím, hrozně užívala. Obloha byla úplně fialová, všude ticho, žádný lidi a já jsem si připadala, jako když se vracím domů z nějakýho divokýho večírku. Připadala jsem si jak opilá, motala se mi hlava z nevyspání; byl to stejnej pocit, jako když jsem po 35ti hodinovém letu do Austrálie konečně vstoupila na pevnou zem a málem upadla na zem, jak jsem se motala. (A pak jsem spala až do 2 hodin do odpoledne, ráno se probudila, bylo 10.prosince a já jsem šla do kuchyně, venku bylo sluníčko a na verandě seděly kakadů a já si dala cereálie s mlíkem a...stop-to je zas jiná historie.)
Když jsem přišla domů, zapadla jsem do postele a vzbudila se "až" v 6:10 ráno. Když jsem usínala, byla jsem v takovým stavu, kdy jsem si ještě neuvědomovola situaci. Ráno jsem prozřela. Žádný ranní "pick-up" Mercedesem a jízda na Barrandov, žádný "kafíčko nebo tak", žádná cesta do maskérny a kostymérny a to nejhorší-žádnej J.K., T.K., Grant, Chris a už vůbec ne Richard. Přiznávám, že když se mě ve škole někdo zeptal: "Tak co, jaký to bylo?", většinou jsem řekla "Fucking amazing!" a nenápadně se snažila zakrýt oči, do kterých mi v tu chvíli vyhrkly slzy. Bez mučení přiznávám, že jsem víkend více méně probrečela, "probloumala" po obchodech (Namlouvala jsem si totiž, že když si koupím něco na sebe, rozveselí mě to, a že v obchodech alespoň na chvíli zapomenu. Chyba. Nic jsem si opět nekoupila a navíc jsem se málem rozbrečela v metru.), když jsem koukala na televizi, opravdu jsem koukala NA televizi a ne ne to, co v ní dávali. A abych měla ještě víc "emo" náladu, přetahla jsem si do ipodu složku se jménem "Richard", tzn. ty písničky, které jsem od něj dostala. Má skvělej vkus. Stejně jako já :D
Připadám si fakt hloupě. "Zamilovala jsem se" (ne v pravém slova smyslu, ale fakt jsem si ho oblíbila) do 39ti letýho chlapa, co žije v LA a je ženatej. A k srdci mi všichni ti kluci za ty 3 dny přirostli tak neuvěřitelně, že jsem se až divila, jak je to možný. Jenže teď už jsou pryč. V pátek ráno letěli do Zurichu, a pak směr Los Angeles. Kamarádka mě uklidňovala: "Prosimtě, buď ráda, že jsi je vůbec potkala. Teď můžeš říkat, že znáš někoho, kdo dělal klipy pro Rihannu, Britney Spears, 50 Centa, Kelly Clarkson, Gwen Stefani... Musíš zapomenout a jít dál! :D :D" Ta poslední věta byla myšlena trochu ironicky samozřejmě-zní to trochu jako nějakej film s Hilary Duff, co??
Můj smutek už naštěstí pomalu opadá; na přísloví "sejde z očí, sejde z mysli" bude něco pravdy. Ale rozhodně na ně nikdy, NIKDY nezapomenu úplně. Ani nechci. Bylo to úžasný, úžasný, úžasný a já jenom doufám, že svět je vážně malinkej a jednou (nevím proč, ale mé věštecké schopnosti mi říkají, že to bude za dva roky) se všichni zase potkáme. Já v to vážně věřim.

Dneska jsem si šla vyzvednout do kanceláře, kde "moje" agentura sídlí, peníze za natáčení. Předtím jsem se ale ještě rozhodla vrátit pro něco, co se mi v neděli v obchodech celkem líbilo. Když jsem si to ale zkusila, přišla jsem na to, že to v žádným případě! V poslední době jsem, co se oblečení týče, fakt bezradná! V obchodech se mi nic nelíbí, všechno je takový stejný...A když už konečně najdu něco, co se mi líbí, v kabince většinou zjistím, že je mi to velký/krátký/velkej výstřih/moc průhledný/blbý zapínání nebo tak něco. A nejhorší je, že trpím nemocí, kterou mám na světě asi jenom já-jmenuje se "fobie z utrácení." Čím víc peněz mám, tím víc je mi líto je utratit. Chápete to?! No ale konec povrchních témat, jako je nakupování!
Byla jsem s paní z agentury domluvená, že mám přijít v 5 hodin. Když jsem tam ale přišla, otevřel mi pán, kterej na mě koukal jak na zjevení. Zeptala jsem se, jestli je tam paní XY, že jsem s ní domluvená ohledně výplaty. Pán mi ale k mému velkému překvapení sdělil, že paní XY tam dneska vůbec není! Byla jsem celkem naštvaná-byly jsme domluvené a ona mi ani nedala vědět! No nevadí. Řídím se heslem, že všechno špatné je pro něco dobré. Třeba kdybych ty peníze dostala a šla s nima domů, někdo by mě přepadl a měla bych utrum!

15 komentářů:

  1. Skvely clanok!! VCerim ze to muselo byt fakt skvele...cele to natacanie a tak...mna tieto tvoje denniky neskutocne bavili...a dufam ze (max) o dva roky sa to zopakuje...drzim ti palce!! a vies co??? tuto fobiu mame asi dve....=)

    OdpovědětVymazat
  2. Ale jo,tu fobii znám,dobře:D.
    Pěkné fotky,aspon máš vzpomínky zdokumentované(cože?:Ddivně napsaný,ale to je jedno)a když se na ně třeba za 20 let podíváš tak se ti všechno vybaví,jakoby to bylo včera;).Ten 'Ričrd' je fakt sympaťák,ani se ti nedivím:).No a jak se říká,všechno jednou skončí..

    OdpovědětVymazat
  3. Bavilo mě to celý číst. Konečně něco no prostě něco jinýho, než na ostatních blozích!

    OdpovědětVymazat
  4. abych pravdu řekla, tak richard teda není zrovna úplně tak můj typ... ale tobě to na fotkách moc sluší, vypadáš tak nějak dospělá oproti tomu jak jsem tě vídávala vyfocenou tak před rokem=) a na fotce s elizabeth se mi líbíš víc než elizabeth.
    a nevíš náhodou jestli se tahle reklama bude vysilat i u nas?

    OdpovědětVymazat
  5. Hehe, zase docteno jednim dechem.. Nicmene jsem se nejak zarazila v jednom z poslednich odstavcu..
    Ja si od kazdyho vzdycky beru alespon mail, nebo jiny kontakt - ty ne? :-o

    A tu fobii mam asi taky, nicmene jakmile ty penize "nacnu", tak uz mi z nich moc nezbude.. ale to je jinej pribeh :)

    OdpovědětVymazat
  6. Fobii z utrácení mám přesně taky, zejména po tom, co jsem nakupovala v Londýně, si tady nejsem schopná nic koupit, protože je to hrozně předražený. Nedokážu prostě za blbej svetřík vydat pět stovek, když vím, že tam stojí ten samej hadr asi 4 libry. Takže tvoji zoufalost naprosto chápu.

    OdpovědětVymazat
  7. S tou fóbiou nie si jediná...:DD

    OdpovědětVymazat
  8. Krásně píšeš a s tim nakupováním-nezávidim :D Jo a chtěla sem se jenom zeptat, reklama bude i u náš a když tak kdy? :)

    OdpovědětVymazat
  9. Super článek! A nejsi jediná, kdo má tu fobii z utrácení.....Jo a ještě:Na té fotce s J.K. ti to strašně sluší :)

    OdpovědětVymazat
  10. Aha, tak já myslela, že jsem divná, když je mi líto za něco dát dvě stovky a ono je nás víc! :D

    Gingerina-Všechny jsem si našla na fejsbuku, takže tak nějak v kontaktu jsme, ale víš co, to není ono...

    Reklama u nás asi nebude, protože ta firma u nás není...každopádně to určitě bude na youtube, tak sem potom dám odkaz;)

    Colour-Děkuji:)

    OdpovědětVymazat
  11. Moc ti závidím tuhle zkušenost. A taky jsem tě chtěla moc pochválit za ty články Z deníku filmové hvězdy, protože byly skvěle napsané, všechny jsem je hltala a byly to jedny z nejzábavnějších článků, co jsem v poslední době na blozích četla.

    OdpovědětVymazat
  12. super fotky a taky článek. moc ráda jsem četla tvůj "deník filmové hvězdy" :).
    a souhlasím, jsi o dost hezčí než Elizabeth!

    OdpovědětVymazat
  13. Já nemám problém s utrácením peněz, pokud je od někoho dostanu. Jakmile jsou mnou těžce vydělané, už taky přemýšlím, jestli má cenu si kupovat ten obyč svetr za 500,- :D

    OdpovědětVymazat
  14. jé to je uzasný :)prosímte v jeké jses agentuře ?díky za odpoved.Julie

    OdpovědětVymazat