Deník filmové hvězdy, part5

Richard je masírován. Ten, co ho masíruje, je Chris-kameraman. Ten, co sedí a hraje scrabble, je J.K. Ten, co tam postává je T.K. a ten, co sedí u okna a objeví se tam asi na 2 vteřiny, je Grant.

Chtěli jste Richarda, máte ho mít. Mám s ním i fotku, ale vypadá tam děsně. On vlastně není žádnej krasavec, ale má prostě charisma a je neuvěřitelně fajn. Teda spíš byl.

(Píšu v pátek, 12.11., ale píšu o čtvrtku 11.11.)
Dneska jsem se konečně pořádně vyspala. Každej den se vracím tak v 8, nic nestíhám, akorát se snažím nějak sesmolit tenhle "deník", běžim spát a vstávám v 5:30. Dneska jsem vstávala v 7:30 (luxus!) a trochu se flákala. Nevím proč, ale absolutně nemám hlad! Násilím jsem do sebe nacpala alespoň bílej jogurt. Nemám hlad ani při pauzách na oběd, ani večer. Včera mi T.K. říkal "I'm worried about you, eat!" Asi mě živí láska k Richardovi :D :D
Vyzvedli mě v 10:30, samozřejmě Mercedesem, jak jinak...Jeli jsme na Dobříšskej zámek, kde se měl konat poslední natáčecí den a měla se točit reklama s "latin-lovers". Abyste tomu rozuměli; ty reklamy jsou všechny na tuňáka, ale jsou 3, každá jiná-jedna s bungee-jumperama, jedna s astronautama a poslední s tanečníkama latinsko-americkejch tanců. Každá má 30 vteřin.
Cattering se pochopitelně nemohl odehrávat uvnitř zámku, a tak ho udělali v místní zámecké restauraci. I když jsem věděla, že do sebe nenacpu ani sousto, šla jsem si dát alespoň to "kafíčko". Sedla jsem si k jednomu stolu, sama, a učila se. Asi za hodinu se tam najednou nahrnulo okolo 20 "latin-lovers". Myslím, že většina holek by se z nich (přinejmenším) posadila na zadek, ale mě nechali chladnou. Byli snědý, některý černoši, viditelně Brazilci, Španělé, někteří Češi. Mluvili tak trochu španělsky, portugalsky, anglicky i česky. Asi za 10 minut jsem zahlédla vcházet černé skinny jeans. Mé srdce zaplesalo-Richard! Udělal si kafe, a když si mě všimnul, udělal takovej ten pozdrav alá jak se zdraví vojáci, jestli víte, co myslím, a povídá "Hello!" Roztomile jsem se usmála a řekla "Good morning!" Když mě to v restauraci přestalo bavit, odebrala jsem se dovnitř zámku a šla po šipkách s nápisem "Set". Vlezla jsem do úžasnýho sálu se stropem plnejch hnusnejch, strašidelnejch andělíčků(shodli jsme se s Grantem, že vypadali jako zombívi), zlatejch zrcadel a svícnů. Vypadalo to trochu zvláštně, protože ve prostřed sálu se rozložila ta stará známá kuchyň. Na zdi navěsili různý žárovkový řetězy, na strop dali disko-kouli a musím říct, že to v kombinaci s tím barokním prostorem vypadalo fakt dobře! Protože jsem neměla co na práci, sedla jsem si na zem a koukala. Za chvíli přišel J.K. s T.K.em a Grantem. Pak jsem šla chvíli dělat svůj džob, tzn. stoupnout si za kuchyňskej pultík. Když jsem byla asi po 10 minutách propuštěna, šla jsem si sednout k friendly islandu, který zatím kluci vytvořili. Sedla jsem si na zem, ale Richard mi džentlmensky dal židli, takovoutu režsiérskou, skládací! Teď jsem byla právoplatnou členkou nejdůležitějších lidí na natáčení. Tohle asi bude znít trochu divně, ale celkem se "obdivuju" za to, že jsem se s těma klukala dokázala, i přes svou celkem stydlivou povahu, dát takhle dohromady. Snažím se nemyslet na to, že už je nejspíš nikdy neuvidím...Budu ale optimista a budu doufat, že se třeba jednou znova potkáme.
Tak jsme tam tak seděli a J.K. mi pořád něco nabízel-bonbony z bonboniéry, nějakej salám (?), krém na ruce..Ten jsem jako jedinej neodmítla. Nějak přišla řeč na ten včerejší "czech shit." Richard povídá: "You really made us laught with that "I'm gonna get that czech shit"" Ach, já jsem tak vtipná :D
Pak J.K. povídá: "So, your name is Tereza..hm..hm..Tereza Weager, that's good." Richard se na mě kouknul stylem "to je blbec, co?" a smál se. "Tereza Weager, that sounds pretty good!" povídám. Richard mi to odsouhlasil. Po chvíli ke mně přišel, dal mi fleshku, kterou jsem mu předtím vrátila (se vzkazem, že se mi po nich bude moc stýskat a že doufám, že se ještě někdy uvidíme), poděkoval mi za vzkaz a řekl, že mi tam ještě něco dal. "So..should I keep it?" zeptala jsem. "Yes, of course, let's do a swap." odpověděl.
V asi 17:30 byl oběd(!). Šli jsme dolů do restaurace, já jsem si dala jen vodu. Nemohla jsem se na jídlo ani podívat. Všichni Amíci si dávali neuvěřitelný kombinace-rejži, těstoviny, řízky, stejky, na to sýr, vedle toho hořčici a to všechno na jeden talíř. Sedla jsem si se svou vodou k T.K.ovi. Pak si přisedli i ostatní, Richard vedle mě. Každej se mě samozřejmě zeptal, proč nejím. T.K. mi přistrčil svůj talířek s hranolkama a povídá "At least pretend you're eating." Vzala jsem si jednu hranolku a chtěla udělat džouk, že ji jako nenápadně zahodím. Jenže jsem ji zahodila doopravdy. Přistála někde u latin-lovers, co seděli za náma. No nešla jsem ji hledat. J.K. zase vyvíjel teorie, jak by si mě mohl Richard vzít s sebou do kufru. Opět provokoval, že jsem přišla na ten oběd jen proto, abych si sedla vedle Richarda; ten mě ale hájil: "She's just looking after me!"
Po "obědě" se šlo natáčet. Zatímco já jsem stála za kuchyňským pultíkem, do sálu se nahrnulo všech 27 latin-lovers v těch jejich úchylnejch volánkovejch průhlednejch košilích. Nemohla jsem se nesmát. Vlastně jsem dostala totální záchvat smíchu. Byli fakt směšný.
Pak jsem si asi do 12 povídali s Grantem. Na začátku vypadal strašně tiše a plaše; nevěděla jsem, že je tak fajn. Probrali jsme všechno možný a konečně jsem se dozvěděla, co je vlastně jeho práce-speciální efekty. Najednou přišel T.K., natáhl ruku a povídá: "OK, I won't see you anymore. Eat kid!" Ach jo, bylo to tak děsně smutný. I když to byl jenom "blbec TýKej", vytryskly mi slzy. Pak přišel jeden z těch latin-lovers, sednul si kě mně a začal se se mnou bavit. Asi se chtěl hodně vykecávat-nemohla jsem se ho zbavit. Ale byl celkem milej-řekl mi, že mám "british accent"-to mě potěšilo. Povídal, že přijeli z Portugalska jenom kvůli tomuhle! Nechci ani vědět, jak velký prachy ta celá věc musí stát...
Poslední shot, kde má tenhle latin-lover říct: "Si bonita, we agree!", se točil asi ještě půl hodiny. J.K.ovi se pořád něco nezdálo. Když se mu to už konečně líbilo, byl konec. Zatleskali jsme, si, všichni se poplácávali po zádech a říkali si "Good job!". Věděla jsem, že tenhle moment přijde a hrozně jsem se ho bála-jako kdybyste otočili kohoutkem, začala jsem brečet. Napřed jsem se rozloučila s J.K.em. Pak přišel na řadu Richard. Objal mě a dali jsme si pusu na tvář. No a pak Grant-ten mě v tom nenechal-brečel taky. Objali jsme se. "Sorry, I'm so oversensitive," řekla jsem. Pak jsem se rozloučila i s Elizabeth. Sešli jsme dolů po schodech. Já pořád brečela. Naposledy jsem zamávala Richardovi, a pak všichni zmizeli. Venku bylo stejný počasí jako moje nálada-zima, tma, pršelo. Bylo 00:30 a já měla vstávat v 06:30. Spolu s dalšíma lidma ze štábu mě odvezli do Prahy. Přišla jsem domů v 01:30 a zapadla jsem do postele.
Tak a to je konec mého vyprávění. Příště už budou jenom fotky. Myslela jsem si, že teď už to bude v pohodě, ale strašně strašně moc se mi po nich stýská. Tyhle dny byly jedny z nejlepších v mým životě a bohužel ten včerejší byl zároveň jeden z těch nejsmutnějších. Poslouchám teď tu hudbu od Richarda, abych byla smutná ještě víc.

Ach jo.

Richard: "We swear a lot in front of Tereza!"
J.K.:"We fucking don't!"
Richard: "Oh, fuck you!"