Deník filmové hvězdy, part 3

Omlouvám se, že jsou fotky rozmazané(a že jsem se fotila na WC...), ale nechci být za trapku a nějak moc okatě tam bleskat. A taky se omlouvám, že text je někdy trošku zmatený, ale píšu to vždycky když dorazím po 12ti hodinách strávených zavřená v ateliéru...
(A na té fotce se slečnou ve vzduchu, to nejsem já:)

Myslela jsem si, že teď už budou všechny dny stejně nudné a nic zajímavého, co bych sem mohla napsat, se dít nebude. To jsem se ale šeredně spletla, protože tohle natáčení nebude nikdy nudný ani normální.
Jak jsem už říkala na konci minulé části, pan "já vám dám vědět" nakonec vědět opravdu dal a slíbil mi, že pro mě pošlou taxíka. V 6:30 už jsem do něj nastupovala před domem a cítila se hrozně důležitě. Pan řidič se mě zeptal, na koho je taxík objednaný. Předpokládala jsem, že chce slyšet jméno toho kluka, co mi taxík objednal. Řekl mi, že je to ale ženské jméno. Zkusila jsem teda jméno produkční. Ani to mi neschválil. Celá zoufalá jsem té produkční zavolala, že nevím, co mám dělat, že asi neodjedu. Nakonec se ukázalo, že pan řidič chtěl slyšet moje jméno. No nezabili byste ho?
V 7:00 už jsem vysedala na Barrandově před ateliérem č.9 a hezky za sebe nechala zaplatit produkčního. Bylo mi řečeno, že mám ještě 15 na "kafíčko nebo tak", tak jsem si šla dát svoje "kafíčko", hezky do kelímku "to go" jako správná hvězda a nechala na prohýbajících se stolech všechny ty dortíky, koláčky, koblihy a podobně.
S kafíčkem jsem zamířila do maskérny, kde už seděla (jak už někdo pod minulým článkem správně vygoogloval) Elizabeth Bond, hlavní herečka. Pak mi nandali paruku, bla bla, stejnej proces jako první den. Asi v 9 jsem šla na plac.
Jelikož tam není nikdo v mém věku, nikdo se se mnou tudíž nebaví, nevěděla jsem, kam si mám sednout. Nakonec jsem si vzala židli a přisedla si k režisérovi J.K.ovi("Džej kej-ovi", asiatovi, režisérovi), k jeho asi? asistentovi Richardovi (na první pohled britovi, kterej se mi, musím se přiznat, moc líbil), Grantovi (mladýmu "shy boy" američanovi, jehož profesi jsem nevyzkoumala), Chrisovi (kameramanovi, původně z Polska, ale teď z Los Angeles) a T.K.ovi ("Tý kej-ovi, americkýmu floutkovi, jehož profese byla nejspíš poflakovat se a kecat ostatním do práce). Tuhle celou skupinku, která tam seděla na gaučíku a židlích, u stolečku se svými iPady a Apple notebooky, nakonec pojmenoval Will(druhej režisér, angličan, kterýmu čouhal pupek z kalhot až někde z kolen a říkal takovýty věci jako "Cut, Stand by, Quiet please") "Friendly island". Součástí Friendly islandu jsem se tímto dnem stala i já.
Jelikož si asi pánové neuvědomili, že umím anglicky, a že umím dobře anglicky, bavili se o celkem zajmavejch věcech. Když se bavili o jednom takovým zajímavým tématu, začla jsem se smát. J.K. se na mě obrátil a povídá "Do you understand all of what they're saying?" Řekla jsem mu, že jo. On se mě zeptal, jestli jsem Angličanka, na což jsem mu odpověděla, že ne(překvapivě). Potom se začal vyptávat "which accent is better-american or english?" Řekla jsem, že samozřejmě "english". Za to mě Richard pochválil. A najednou mi J.K. povídá "Do you like Richard? Because he's very attracted to you." "Hmm, kind of. He's pretty good." Pak se asi naše konverzace nějak přerušila.
Jak jsem tam tak seděla, přišel za mnou "někdo s vysílačkou" (moc se v těch jejich funkcích tam nevyznám) a řekl mi, že by si na mě potřebovali ozkoušet, jak budou vypadat vlasy astronautů, když budou viset ve vzduchu; že by potřebovali, aby ty vlasy vypadaly jako pod vodou, prostě ve stavu beztíže. Natupírovali mi vlasy, že jsem vypadala něco mezi lvem, idiotem a někým z KISS (Richard řikal, že nevypadám jako lev ani jako idiot), navlíkli mě do takovýho postroje a vytáhli 3 metry nad zem. Nebylo mi úplně nejlíp. Foukali na mě 3 větrákama a připadala jsem si jak v reklamě "Pust to konečně naplno, můj účes to vydrží!" Ale byla to sranda.
Když jsem vyhodila půlku talíře svejch neuvěřitelně mastnejch špaget, co jsem měla k obědu, a nevěděla, co dál dělat, šla jsem si sednou na své místo u "friendly island". Seděla tam Elizabeth a J.K. se svým iPadem. Začala jsem se bavit s Elizabeth, a na to se se mnou dal do řeči zase J.K. Napřed se vyptával na nevinný otázky tipu Co jsem měla k obědu, a pak to začlo. Zeptal se mě, jestli pořád studuju. "I'm 15 actually," začla jsem se smát. "What? You're fifteen?" divil se J.K. Pak si k nám přisedli Richard s T.K. a Grahamem. J.K. ještě své záludné otázky rozhodně nevyčerpal. Následovaly otázky "Do you like Obama?", "Do you like Judes?" "Have you ever had a boyfriend?" "When is it legall to have sex in CZ?" "Have you had sex?" a tak dále. Když se doptal na tyhle otázky, zeptal se mě, jestli bych si vzala Richarda a odešla s ním do Anglie, "to his shelter." Odpověděla jsem mu, že do Anglie bych narozdíl od Ameriky šla, ale asi bych se ohledně té svatby musela zeptat rodičů. Měla jsem v ruce mobil, čehož si J.K. všimnul a povídá "So call them and ask them now!" Jestli čekáte, že jsem jim zavolala a teď už s Richardem bydlím v našem "shelter in England", mýlíte se :D
Následujících asi 5 hodin probíhalo celkem nudně, až na to, že se jedna scéna opakovala 15x a J.K. byl tak nervozní, že prohlásil "If someone, whoever it is, talks now, he's gonna get fired!" Snažila jsem se ani nepohnout.
Odcházela jsem ve třičtvrtě na 7 a na rozloučenou jsem si s Grantem a J.K.em dala "Give me fife". J.K. mě učil ten "american" způsob a říkal, že mám ještě co se učit. Rozloučila jsem se se svou crew a nechala se odvézt řidičem na metro.
Už se moc těšim na zítra, na můj "friendly island" :D